Cílem teroristů všeobecně, je vyvolat strach a tak zabíjení je pro ně pouhým nástrojem. Proto terorizmus není válečným stavem, jak se nás někteří politici s protiteroristickými „výsledky,“ snaží přesvědčit. Daří se státům bránit tajným službami a armádami s nejmodernějšími zbraněmi? Myslím, že na tuhle otázku nedokáže odpovědět ani zamozvaný světový policajt; Spojené Státy Americké.
Snad bych se do téhle šlamastiky ani nepletl, jenomže další a další zvrhlé události na příklad v současné Francii, mění pohled na chápání světa. Nutno je vrátit se zpět v čase, možná největším zlomem byl šílený teroristický čin 11. září 2001 v New Yorku. Tehdy zahynulo takřka 3.000 nevinných lidí. Jedno ze čtyř unesených letadel, potom ještě narazilo do budovy Pentagonu v hlavním městě Washington a mimo jiných, zabilo 55 vojáků.
K tomu ještě dlužno dodat, že ve Spojených Státech roste tlak na 28 nezveřejněných stran ze zprávy o činnosti zpravodajců před a po 11. září 2001. Rodiny obětí si podle autorů iniciativy zaslouží znát pravdu. Za výzvou stojí dva současní kongresmani republikán Walter Jones, demokrat Stephen Lych a bývalý senátor Bob Graham. Výboru pro kontrolu tajných služeb ji adresovali minulý týden.Nejsem příznivec tajemna a konspiračních teorií, nemohu však nevynechat zmínku, že tyto události nebyly dodnes smysluplně vyšetřeny a problém je připisován Bushově administrativě.
„Udeříme na Irák sami! Není ani tak důležité mít jednomyslnou podporu, ale je třeba přijmout dobré rozhodnutí.“ Řekl 27. srpna 2003 tehdejší, americký ministr obrany Donald Rumsfeld. Americký viceprezident Dick Cheney vyzval k preventivnímu útoku proti Saddámu Husajnovi a upozornil, že:“Riziko nečinnosti vůči Iráku je větší, než riziko akce.“ To nebylo šálení smyslů, ale vyjádření pro ostatní svět! Tehdejší prezident Bush ml. vyhlásil frontální válku terorizmu. Za bleskové války v Iráku bylo zabito 600.000 civilistů a za dalších deset let se oběti v Iráku a celé Africe, nedají ani spočítat.
„Kdykoli slyším, že někdo shazuje zajímavé teze tím, že se jedná o konspirační teorie, obvykle to znamená, že se někdo dostal k pravdě až moc blízko.“ (Agent CIA Michael Hasty.)
Možná, že zklamu čtenáře, kteří dočetli až sem, ale k mediálnímu terorizmu se nepřipojím. Nechci nosit dříví do lesa a nemám rád manipulaci vybranými klipy – klepy, které ukazují svět, jaký není. Protože nejlépe placenou komoditou v médiích je negativizmus, šok a utrpení naživo, nejlépe v přímém přenosu.
I proto měl v Paříži být působivý pochod světových vůdců proti muslimským vrahům. Bezpečně odděleni od davu, s ostřelovači na střechách si užívali fotografování. Rád bych věděl, komu se líbily farizejské polibky francouzského prezidenta Hollanda se šéfem Palestinců Mahmúdem Abbásem. Hlavně je působivé, jak tomu přihlížel izraelský premiér Netanjahu. Nikde ani troška sebereflexe, natož pocit viny.
V Evropě je asi třicet milionů muslimů. Možná jen polovina z nich jsou skutečnými emigranty, ostatní jsou již rození Francouzi, Britové, Němci i Češi. V současné době zaplavují Evropu další statisíce uprchlíků, převážně muslimské víry. Jenomže oni ze své vlasti utíkají sami před sebou. O tyto lidi s konfliktním náboženstvím se má Evropa postarat? Vždyť již léta politické garnitury nemají vůli se s tímhle problémem vypořádat. Jako my v česku s Cikánskou otázkou!
