Rád si čtu o ambicích předků, protože v dnešní vykloubené době je to lék na politické žvejky o jednotné Evropě nebo o uprchlících. Také na mediální inkvizici a právo útrpné, jako v dávných dobách středověku.
Prolog.
Český národ vždy odmítal být podřízen někomu jinému. Odmítali jsme se podřídit Panslavismu, Německé i Habsburské říši, nebo sovětské říši zla. Nechtěli jsme patřit pod Berlín, Vídeň, ani Moskvu a mnoho z nás, nechce patřit ani pod Brusel. Jenomže potřební vlastenci vymírají a vlastenectví se stalo sprostým slovem. Po všech těch krasořečnících a kazatelích dobra EU, snad přišlo probuzení a multikulturální poblouznění také skončilo. A dojde i na pár tisíc nevolených lehkoživků?
Nechci se mýlit, ale od podpisu Maaschritské dohody se svobodné spojení států stalo vazalstvím Německu a Francii. Rozhodování se přesunulo do Bruselu pro zájmy „celku.“ Dobrá ukázka té výhody je zničené české zemědělství. Od dalšího vylepšení Lisabonskou smlouvou z roku 2009 se byrokracie ještě rozrostla a už vůbec nezastupuje zájmy svých členských států.
Nepozorní občani.
Každý obyčejný občan, tuhle skrytě novodobou diktaturu Lisabonské smlouvy z roku 2009, nerozpoznal. Zásadní změna nastala až nyní, když se Německo začalo topit v migrační vlně. Řekl bych, než byly přehlasovány státy V4 o uprchlických kvótách, jsme se jen málo zajímali. A najednou se v plné nahotě projevilo zrušení práva veta, chcete - li, jednotnost při důležitých hlasováních. Teď si velké země EU své zájmy lehce ochrání. A samozřejmě zájmy svých ekonomických, politických a mediálních elit.
Docela vážně pochybuju, že naše elity, které řídí stát, hrozbu pochopili. Ale nejspíš chybí politická vůle, nebo jsou ochromeni připosraností. Místo aby svoje voliče a občany otevřeně informovali, veřejnost slyší jenom proklamace; co by se mělo, jak by se mělo, co se musí a nemá. A taky se čeká, až co řekne paní Merkelová. Ona zatím, proti evropským ujednáním, loni nezákonně otevřela náruč 1,5 milionům emigrantů. I německá policie musí porušovat zákon, protože z příkazu mámy běženců a potažmo ministerstva vnitra, musí každého běžence pouštět dál.
Bojácní občani.
Pravda, u nás se prozatím zákony o uprchlících neporušují. Jenomže občan ve vládní režii se bojí, aby se tsunami nepřelilo k nám. Potom by, coby – kdyby, bylo všechno jinak. Pan Zaorálek se stále jenom diplomaticky diví a tlachá, premiér Sobotka je ve stálém předklonu k EU a ministr vnitra Chovanec, se jaksi odmlčel. Ten jediný se nebál mluvit k věci a otevřeně. A prezident Zeman? Ten se svými bonmoty a někdy dobrými nápady, stojí jako sám voják v poli.
Máme tu ještě neziskové organizace. Jejich práce, za peníze daňových poplatníků je pro společnost až nebezpečná. Za přímé podpory některých medií se vytváří obraz jejich důležitosti a nenahraditelnosti. Média z nich dělají jakéhosi exkluzivního arbitra a tím neziskovkám umožňují pronikat i do státní správy. Letité zkušenosti se začleňováním Romů a nulový výsledek je důkazem. Neřízeným a nekontrolovatelným množstvím imigrantů vznikne další lačnost po státní finanční podpoře.
Opravdu, ale opravdu, se nechci rozplynout.
Loni měl hrát na city evropských občanů a probouzet pocit viny obrázek utonulého chlapce Aljana. Co se stane mediálním příběhem letos? Obrázek kojence, kterého otec pasíruje pod maďarským, žiletkovým plotem? Emigranty zahlcené Německo, nebo 2,5 milionů lidí hledajících pomoc v nevlídných, utečeneckých táborech v Turecku?
V tuto chvíli dne 18.2.2016, už jistě probíhá summit Evropské unie v Bruselu. Asi málokdo věří, že budou přijata smysluplná a konkrétní řešení. Jisté však je, že premiéři členských zemí, přinesou na podnose Mutter Merkelové výpalné pro Turecko. A nejvíce času zaberou požadavky Velké Britanie před možným vystoupením z EU.
Všechno ostatní se rozplyne v nekonečném seriálu žvejků a proklamací.
