Po měsíčním bezvaječném půstu nemám sílu na filozofování, jestli dříve byla slepice, nebo vejce. Musím dodat,že teď doma kurník nemáme, ani klecový chov, ale vždy jsme měli vajec dost. Daly se koupit.
Gallus gallus f. domestica je hovorově označován jako slepice nebo slépka, také slepica, kur kůra i koura. Už v 7.stol. př.n.l. byla koura v Evropě chována mnichy pro vejce a maso. Slepičí trus, do něhož není radno šlápnout, je oblastně označován jako kuřinec, kuřina, slepičinec a moje babička tomu říkala slepičák. Tedy, také bych nerad šlapal v trusu, ale nemohu si odpustit pár slov.
Jistě mi každý dá zapravdu, že slepičí vejce jsou základní a nenahraditelnou potravinou. Ochránci zvířat se snad nebudou zlobit, ale dříve se málokdo zajímal, kde se vajíčka „vyrábějí.“ Až nyní, když regály obchodů jsou prázdné, vypukla válka. Ona začala už někdy v roce 1999. Tehdy Evropská unie nařídila producentům slepičích vajec, aby slepicím, nejpozději do roku 2011 pořídili komfortní bydlení. Převedeno do lidské podoby, slepice se přestěhují z holobytu do garsonky.
Dlužno dodat, čeští „výrobci“ vajec se evropské směrnici podrobili. Jenomže, než slepičky začnou snášet, trvá to nějakých 18 měsíců. A čeští kontroloři papežštěší než papež, do obchodů vejce s cizích holobytů nepustí. Velmi ušlechtilé, neboť v zemědělské produkci už nejsme soběstační dávno! Kdo to asi způsobil? Kdo ve vaječné válce, ostatně jako v každé, trpí nejvíce? Hledání odpovědi by znamenalo mnoho slov a šlápání v trusu, ne jen slepičím! A to se mně nechce, protože zatím bydlím ve 3+1.
