Ve sněmovně se nedávno konalo veřejné slyšení k Istanbulské úmluvě. Dohoda poslanců je jako vždy, uměním (ne)možného. Na jedné straně jsou zaháčkovaní zastánci a na druhé; onálepkovaní zpátečníci, ignoranti, xenofobové, šovinisti…
„Kdo nesouhlasí s Istanbulskou smlouvou, ten schvaluje domácí násilí.“ Je hlavní argument obhájců, na příklad ze sdružení Amnesty Intarnational, nebo z České ženské lobby. Podle nich každá druhá žena byla vystavena některé z forem sexuálního obtěžování. Ve sněmovně se Hana Stelzerová z České ženské lobby pochlubila, že její organizace zastřešuje 35 dalších organizací, jejichž cílem je přenášet ženské problémy na politickou úroveň.
Skryté hodnoty.
Řekl bych, že běžný občan se o Istanbulské úmluvě, prozatím mnoho nedozvěděl. Jenom, že samotný text smlouvy je takřka nekontroverzní dokument. Ale hlavní účinky „samospasitelnosti“ jsou ukryty ve stovkách stran, příloh a prováděcích předpisů. Přestože už dokument parlamentem prošel, napadá mě, jestli naši politici měli trpělivost a čas, si obsažný doprovodný text nastudovat. Veškerý čas jim zabírají volby, boje o funkce ve svých stranách, ve sněmovnách a jiná přetahovaná. Jaká je tedy Istanbulská úmluva, se dovídáme jen vyjímečně, nebo pokoutně z internetových medií.
Jestli pak si naše blahorodí, uvědomují, že nesouhlasit s podpisem, rozhodně neznamená nebojovat proti násilí na ženách a ženy nechránit. Ostatně, v našich zákonech už je to dostatečně ošetřeno. Jen kdyby byla odvaha a ochota dotčených institucí, je důsledně dodržovat. Až se Istanbulská úmluva ratifikuje, nebude pozdě bycha honit? Evropská Unie totiž přinutí státy převést dozor a kompetence na neziskový sektor. V České republice již nyní existuje tzv. Genderová expertní komora a je docela pikantní, že je sama značně genderově nevyvážená. Působí v ní 50 žen a 4 muži.
Co nás čeká?
I když všude na různých úrovních se diskutuje, stále občan neví, v čem ta přidaná hodnota Istanbulské úmluvy je. Rozhodně však víme, že nesouhlasit neznamená nechránit ženy a nebojovat proti násilí. Pouze nesouhlasit s něčím, co je skryto v přílohách a je nedílnou součástí této úmluvy! Na příklad šílená genderová ideologie, která se dá snadno zneužít. Koneckonců, s Ameriky přišla kampaň MeToo, což je krásným příkladem, kam až může zajít „ochrana“ před sexuálním obtěžováním.
Co se mně nechce věřit.
Podle právních skeptiků není zřejmé, co nás po ratifikaci čeká. Že Istanbulská smlouva bude třeba zasahovat do školství a vzdělávání mládeže? Na základě této úmluvy mají být děti poučovány o genderové neutralitě a vzniku jakéhosi třetího pohlaví? Praxe v západních zemích už probíhá, tam si vlastní pohlaví mohou vybrat děti už v raném věku. Důkazem tomu je, na příklad příručka pro pedagogy dětí předškolního věku schválená berlínským senátem: "Murat hraje princeznu, Alex má dvě matky a Sophie se nyní jmenuje Ben."
Není obdivuhodné, že už teď při diskuzích jsou kritici Istanbulské úmluvy obviněni z protizápadní ideologie, nařčeni z xenofobie, z šovinizmu, z ignorantství, nebo ze lhostejnosti k násilí na ženách?
