Lepší hrůzný konec, než hrůza bez konce. (Kalousek)

I když těchto sedm slov možná „vymyslel“ a spojil ve větu jeden pan ministr, nezbývá mi, než souhlasit. Jestli k jeho moudru přispěl slizký koaliční partner VV, vůbec filosofický náboj slov nesnižuje. Snad páni kalouskové pochopí, že můj souhlas platí v trošku jiných souvislostech.

Jistě nebudu sám, komu docházejí zásoby a síly. Také jsem se nechal přemluvit k výstupu na Everest konzumu. V ledovém větru se teď těžko dýchá a vrchol je v nedohlednu. Naši vůdci jsou přesvědčeni o správném  postupu, jenomže slabí je zdržují a překážejí. Vždyť kolega pražský primátor Bém už tam byl a ukázal směr! Myslí si snad někdo, že on při výstupu na nejvyšší horu světa počítal s pádem a trpěl úzkostmi a depresemi a bojoval o svoje přežití?

Asi nejsem sám, koho provázejí životem podobné a další neodbytné otázky. Třeba, jak naší společnou tragedii sledovat z hlediště divadla komedie. Jak pohlížet na politickou a veřejnou scénu jen očima diváka, který na špatných věcech nalezne i něco dobrého. Na příklad, proč nadávat na drahý benzin, když litr stojí míně než šest vajíček? Také vzpomínám, jak za rudé vlády jedné strany, prezident Antonín Zápotocký hovořil o tom, že pomeranče jednou budou levnější než brambory. Výdobytky současné společnosti nás k tomu posunuly více, než  proklínaný komunizmus.

Už za bolševika, více než kdy jindy jsme věděli, že každé zvířátko, když je zahnáno do kouta, se vetřelci postaví. I ten boží tvoreček je veden instinktem, že lepší je hrůzný konec, než hrůza bez konce. Pan Kalousek to určitě ví též. Doufám, že svoje moudra vyzkouší i na sobě.