Můžeme si vykládat, co chceme, ale proud utečenců z Afriky se již stal povodní. A všichni dobře víme, že velkému proudu, se jen obtížně dá vzdorovat. Můžeme si povídat o soucitu o xenofobii o multikulturalizmu a třeba o evropských
Také pořádně nevím, jestli se mi chce do ohromné snůšky řečí přidávat i ty svoje. O vůdcích EU i těch českých, o rektálních alpinistech, co lezou do pr***e USA. Jak moc bych rád slyšel odpovědi od majitelů světových bank a tlučhubů z evropské unie. Řekl bych, že za Atlantický oceán i do těch výšin žádná povodňová vlna z Evropy nedošplouchne. Proto se odpovědí těžko dočkáme. Také proto, že ti výše jmenovaní nechtějí o příčinách novodobého exodu národů, slyšet.
Jen otázky?
Přidám ještě málo frekventovanou otázku: Proč velmi bohaté africké země neposkytnou svým souvěrcům azyl, práci a obydlí? Na příklad, Saudská Arabie vlastní pětinu zásob světové ropy a díky tomu jejich roční HDP dělá nějakých 620 miliard dolarů. Jejich státní ropná společnost zaměstnává asi 70 000 lidí. A co Spojené arabské emiráty? Nebo Kuajt, kde hospodářský produkt na jednoho obyvatele činí nějakých 20 000 amerických dolarů? Nebo Bahrain, a jsou další! Kdyby tyhle muslimské země věnovali pouhé procento ze svých zisků, mohli by uprchlíci postižené válkou, prozatím žít v mrakodrapech, nebo v pozlacených utečeneckých táborech s teplou vodou a vydlážděnými chodníky.
Musím položit ještě další otázku: Proč se do Evropy derou také utečenci ze států subsaharské Afriky? Z Nigérie, Konga, Somálska, Eritreje, Súdánu… Vždyť jim stojí v cestě největší africká poušť Sahara a Středozemní moře? Oni mají v Evropě příbuzné jen těžko, přesto podstupují nelidské putování. Nedávno se objevila osoba na střeše budovy blízko letiště v Anglii. Pravděpodobně šlo o zmrzlého Afričana, který vypadl ze zavazadlového prostoru letadla.
Jenom vysvětlení?
Myslím, že vysvětlení útěku, se nabízí samo. Podle odhadů OSN bude mít Afrika do konce 21. století více než 4 miliardy obyvatel. Jen obyvatelé Nigérie mají do roku 2100 dosáhnout více než 900 milionů obyvatel. Jen pro zajímavost, když jsem byl školáček, žilo na světě 4,5 miliardy lidí. Přidám ještě jednu zajímavost. V Africe každý rok přibývá asi 50 milionů lidí, každých šest let se tak narodí další Spojené státy americké. Jenomže bez odpovídajících životních podmínek.
Dlouhá léta platilo, že autoritářské režimy pouštěly na svá území migranty jenom jako pracovní sílu. Autoritářské režimy byly jedinou možností jak udržet pořádek. Totiž Islám není jen pouhým náboženstvím! Islám je politicko - právní status kmenového uspořádání společnosti. Prorokovo učení, ani za 1300 let neprodělalo žádnou reformu - proto dnes potomci Proroka nemohou existovat jinak, než ve „svém státě.“ Ať si říká, kdo chce, co chce, proto je Islám pro ostatní „bezvěrce“ tak nebezpečný a pro svůj vlastní lid vražedně netolerantní.
Křižovatka Dějin.
Pod vlivem posledních událostí si jen málokdo vzpomene, že v místě dnešního Iráku se před více než 6000 lety začaly psát dějiny lidstva. Stalo se ve čtvrtém tisíciletí před n. l. ve městě Urúk. Zde vzniklo klínové písmo. Blíže k soutoku řek Eufratu a Tigrisu se nalézají zbytky ještě staršího města Ur, střediska Mezopotámie. Odtud pocházel židovský patriarcha Abrahám, v jedné osobě s Abrahámem, jehož muslimové považují za otce proroka.
O nějakých 2000 let později, patřilo území říši Babylónské, ve 13. Stol. před n. l. zde bylo založeno jedno z nejzachovalejších starověkých měst v Iráku – Nimrút. Okolo roku 700 př. n. l. se na tomto území rozkládala říše Assyrská s hlavním městem Ninive, která zasahovala až do starého Egypta. Bagdád, hlavní město Iráku byl založen až roku 762 našeho letopočtu. V 9. a 10. Stloletí patřil k nejvýznamnějším světovým metropolím té doby. Do arabštiny se tu překládaly řecké filosofické spisy a využívaly praktické dovednosti, na které Evropa čekala dalších 500 let.
Tak šla historie. V době Americko – Irácké války se krajinou v roce 2003 i přes zbytky Uru přehnali Američtí zachránci euroatlantické kultůry. Tehdy na místě Uru leželo město Tell al-Mukajjar s moderním vojenským letištěm. „Přineseme svobodu jiným. Zvítězíme,“ pravil ve svém válečném zanícení George Bush, tehdejší americký prezident. A tak se nad krajinou snášely „chytré zbraně, bránící svobodu. Dodnes však přinášejí smrt!
