Kolik ještě masakrů...

Asi nejsem sám, kdo už TOHO má dost! Vraždících teroristů, státního teroru USA i evropských státníků, co se jen trapně opakují. Už víc než deset let vypouštějí bláboly, že nás vrazi ve jménu Alláha nezlomí.

Kolik ještě keců?

Děsí mě, že jsou to jenom kecy! Už dávno od pádu dvojčat mrakodrapů v New Yorku jsme všichni vyděšeni, protože neznáme dne, ani hodiny. V klidu a pohodě již nemůžeme skoro nic! Užívat si kulturní akce, fotbalové zápasy, ani dovolenou u moře. Snad si už bez vojáka se zbraní, nebudeme moci nakoupit ani mouku. O letištích a nádražích není třeba mluvit, ani o „bezpečnostních“ kamerách na každém kroku.

Nechce se mi popisovat multikulti skutečnost, jenom dodávám, že tohle podivné a vražedné divadlo stále pokračuje. Hvězdou představení je Muther Merkel s otevřenou náručí. Matka, ochranitelka statisíců islámských uprchlíků, kterým oznámila: „My to zvládneme.“ I největší ignorant si musí všimnout, že Německo s idylickou atmosférou ve společnosti, je minulost. Tím spíše se musíme soustředit na problémy doma. Při tomhle boji nám nepomohou ani Gripeny, ani Pandury, ani americká armáda se svými „obrannými“ systémy.

Inu, jak je to tedy se skomírající demokracií v Evropské Unii? Jak je to s globálním drancováním lidské sounáležitosti, s politickou korektností a „sluníčkářstvím“? Expresivně se pokusím odpovědět: „Raději bych ryl rypákem v zemi, než prolízal rentgenovými rámy a bál se pohledů  kamer velkého bratra na každým kroku. Také bych nechtěl bejt v zemi, kde mě tajná služba nenechá jít bez šmírování ani na pivo.“  (Něco podobného už jsem zažil.)

Kolik ještě masakrů?

Bavorský ministr vnitra dnes německé agentuře DPA řekl, že za téměř devět let co je ve funkci, nezažil něco, jako minulý týden. Připomněl pondělí, kdy napadl sedmnáctiletý (Možná Afghánec) ve vlaku nedaleko Würzburgu sekerou a nožem cestující a čtyři zranil. V pátek v Mnichově osmnáctiletý útočník německo-íránského původu u nákupního centra zastřelil devět lidí a pak sebe, dalších pětatřicet zranil. V neděli se kromě 12 zraněných a úmrtí syrského atentátníka v Ansbachu, stalo neštěstí také v sousedním Bádensku-Württembersku, kde v Reutlingenu syrský žadatel o azyl na autobusovém nádraží zabil mačetou těhotnou ženu a druhou, spolu s mužem zranil.

Co na to německá policie a jiní evropští bojovníci proti diskriminaci? Prý nejde o teroristické útoky, atentátníci jsou, de facto chudáci, frustrovaní z nevstřícného přístupu německé většiny a vlastně duševně vyšinutí lidé. Po psychiatrických posudcích soudních znalců, možná nebudou, za svoje činy ani zodpovědní. Podle této logiky si máme myslet, že pomatenec nemůže být teroristou?

Vedle jiných pomatenců v květnu 2014, na veřejnost zapůsobil i někdejší šéf Evropské komise José Barroso svým projektem EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership), nazývaného “barcelonským procesem”, v němž se počítá s přistěhováním až 80 milionů muslimů do zemí EU do roku 2050. Předběžný odhad těchto migrantů má vyrovnat demografický úbytek v celé Evropě.  Nemohou být tedy uprchlické vlny řízené? Barosso je sice v globálním světě příliš bezvýznamný, ale světové banky a nadnárodní kapitál…?

Prorocká slova?

 „Zalidníme Evropu našimi dětmi. Porazíme bezvěrce dělohami našich žen!” Tuto větu neřekl žádný středověký islámský sexuální maniak, ale v roce 1974 prezident Alžírska Boumedienne. Ve světle tohoto proroctví chtějí naše evropská blahorodí, abychom vražděné spoluobčany vnímali jako nedílnou součást našich životů? A teroristické útoky, asi jako statistiku počtu mrtvých a zraněných při nehodách na silnici? Jen pro zajímavost do statistiky přidám příběh Belgičana Muriela Degauque. Běloch s blond vlasy a příkladný katolík ve svých 38 letech konvertoval k islámu, odcestoval do Iráku a tam se v roce 2005 odpálil.