Alexandrovci jsou prý klíčovým symbolem nepřátel z východu. Někde jsem se dočetl; zároveň s peticí: „Za zrušení záštity prezidenta Zemana nad turné Alexandrovců v České republice.“
Taková prohlášení mě neustále utvrzují, že blbost je věčná. Bohužel, většina těch blbů je placena z daní občanů. Ať už jsou to politici, nebo účastníci výplatních listin od neziskových organizací. Vede je k tomu prospěch, nebo senilita? Uražená ješitnost, či zabedněnost? Řekl bych, že i fanatizmus je možností jak propadnout lidské blbosti.
Mnohokrát jsem si už řekl, že nemám zapotřebí marnit svůj čas společenskými žvejky. Jenomže do života patří i politika, která mě ještě stále zdvihá ze židle. Protože i z kulturního zážitku dokážou naši výše uvedení blbci, vytvořit kontroverzní téma a občany rozdělit na dva nesmiřitelné tábory. „Ruské písně Alexandrovců nejsou písně, ale ideologie. A že je zaštítil prezident, to je na úrovni demence.“ Tak nějak to řekl chartista a velký přítel Václava Havla, John Bok. Nemohu ještě nezmínit, co tvrdí europoslanec pan Štětina:“… jde o zpívající okupanty, neboť ruská armáda okupuje Moldávii, Ukrajinu a Gruzii. Ten, kdo pořádá turné Alaxandrovců, kolaboruje s ruskou armádou, protože Alexandrovci jsou příslušníci armády.“
Nebudu pokračovat souhlasnými citáty druhé strany. Kdo nechce slyšet, je horší než když je hluchý. Snad je potřeba dodat, že zmíněný umělecký soubor přežil všechny kotrmelce doby. Po rozpadu Sovětského svazu vystupoval i před církevními hodnostáři jak doma, tak i ve světě. Dokonce i před papežem Janem Pavlem II. V současnosti Alexandrovci koncertují po celém světě a jejich kalendář je vždy zaplněn na více než rok dopředu.
Nechci být jako oni, ale co říci na adresu pánů Štětinů, Boků, paní Černochové a dalším? Nejsou náhodou klíčovým symbolem rudé totality převlíknuté do modra? Není to tak, že zakazují, doporučují a přikazují, co je kultura jako v dobách socialistického realizmu? Červené trenýrky místo prezidentské standarty nad střechami symbolu české státnosti je kultura dneška? Docela jistě se samet po listopadu 1989 potrhal, ale snad ještě můžeme věřit, že nabytá svoboda platí.
