Jak známo, po inventuře nesmí nic scházet, ani přebývat. Oboje je trestné. Jak známo, vždy po senátních volbách se cítí volič málem zlodějem. Má problém: Má dáti – dal... Co ho vlastně vytáčí?
Ale nově zvolení senátoři se po druhém kole senátních voleb netrápí, i když jim letos přišlo dát hlasy 15,38% procenta voličů. Jestli se nemýlím, je to nejnižší volební účast v krátkých dějinách senátních voleb. Kdo za to může? Jejich aktivity a kotrmelce, jejich vystupování na veřejnosti od samého počátku vytvoření této instituce?
Můžeme si za to sami.
První volby do senátu byly vyhlášeny v roce 1996 a 18. prosince se konala ustavující schůze. Protože v té době, jsem se ještě trochu míchal do tehdejší okresní politiky, dobře si pamatuji dlouhé diskuse. I já jsem měl nesouhlasný názor, protože pastýři politických stran, ještě tehdy hledali svým ovečkám salaše. A v té době hledání, se pro některé vyvolené jedince, již politika stala velmi dobrou obživou. Dlužno dodat, že vedle řadových občanů, ani ti zodpovědní poslanci nevěděli, jakou práci budou senátoři, dělat. Kandidáti se většinou zaštiťovali sliby, co všechno dobrého pro svůj volební okrsek udělají.
Řekl bych, že tato hloupost umožňující korupci, není vyřešena ani po dvaceti letech. Úloha senátora by se měla odvíjet od pozice zákonodárce. Dodnes však není schválen přístupový zákon mezi jednotlivými komorami. Ten nesoulad, nevyřeší sliby občanům a řešení problémů v jeho volebním obvodě. Senátor by měl zapomenout, jestli pochází z Mostu, nebo z Havlíčkova Brodu. Proto se většině běžných lidí a řadovým občanům nelíbí, že si jejich vyvolení, hrají na svém písečku. Zejména, když k tomu mají další veřejné funkce třeba v dozorčích radách místních podniků, nebo v zastupitelstvech měst. Jsou i supermani, kteří ještě stihnou řídit krajské gubernie…
Volební účast.
Dnes již senát není jenom odkladištěm politických vysloužilců, případně diskusní klub pro disidentské rádobypolitiky, nebo bývalé veksláky. V čem je tedy problém? Že oproti malinko důležitější poslanecké sněmovně a diametrálně odlišnými lidskými činnostmi, mohou senátoři práci jenom předstírat. Nakonec, ani ta poslanecká sněmovna, mezi volbami, nepotřebuje dokazovat občanům, že se v cenách bez DPH, jenom neopíjejí v poslanecké kantýně. Stačí jim počkat na další volby a zúčastnit se.
Když výsledek není podle představ, rádi se domluví se známými napříč politickým spektrem – kdo s kým a za co. A pak probíhá kupčení a handlování. Podle naší politické kultury je to nutné koaliční vyjednávání. Těm zvoleným vyjednavačům je šumafuk, že byli zvoleni patnácti lidmi ze sta. To mně připadá jako výsměch pro dalších pětaosmdesát 85% občanů. Nepotřebuji ke své úvaze Babiše, aby mě napadlo, že volební účast a zvolení zástupců lidu, musí být alespoň trošku důvěryhodné.
Po právě proběhnuvších společných volbách se přimlouvám také o redukci počtu krajů. Na příklad spojit Hradecký a Pardubický kraj, Karlovarský s Plzeňským, Moravskoslezský s Olomouckým, nebo Liberecký a Ústecký. Po současně ostudných 15 procentech volební účasti v senátních volbách, bych taky navrhoval, aby byl volební zákon do krajských rad a senátu, rozšířen o paragraf, který by říkal, že nezúčastní-li se ve volebním okrsku více než, dejme tomu, 35% procent voličů, pak senátoři za příslušný volební okrsek nebudou zvoleni. To by bylo přirozené referendum, které by mohlo vést ke zrušení senátu. Na Slovensku například, horní komoru nepotřebují. Krajské, nebo zemské uspořádání je nutnější o 200%, než Senát!
Nepoučitelní Češi.
Pro dokreslení dnešní situace musím konstatovat, že podobné volební problémy nejsou jenom obrazem dneška. V Masarykově první republice bylo politických subjektů ještě více a ke zřízení senátu byl ještě větší odpor. Ostatně, druhá komora byla vždy žvanírnou šlechticů, blahorodí, nebo lordů. Pravda, lordy u nás nemáme, blahorodí zde vznikla a šlechtici, byť mimo zákon mohou žvanit dál.
Přidám komentář uznávaného novináře Ferdinanda Peroutky: “Už Už tehdy, kdy byl vytvořen senát v této podobě, ozvaly se hlasy, že k ničemu nebude. A ukázalo se vskutku, že po celou dobu svého trvání neučinil ničeho, co by se podobalo činu. Naprostý úpadek jeho vlivu jest mimo jiné pozorovati také z té okolnosti, že jeho členové, ač je mezi nimi jistě řada významných osobností, byli úplně odsunuti stranou, jde-li o sestavování vlády. Zatím má senát pro politické strany jen tu nepopíratelnou výhodu, že mohou v něm umístiti své politické veterány, o které by se, kdyby nebylo tohoto pensijního ústavu, musili mnohdy postarati jinak…
Asi není náhoda, že v tomto duchu se vyjádřil vicepremiér Andrej Babiš: „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 milionů korun ročně a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta“. Nevím, jestli Babiš do prodělku započítal i současný konec sedmnácti senátorů, kteří za svou „práci“ dostanou odchodné asi 7 milionů Korun českých.
