I počasí pláče.

Je nedělní zamlžené ráno a za oknem kuchyně teploměr nešidí. Věřím, že se mě v horkém létě nesnaží oblbnout i když ukazuje pouhých deset stupňů Celsia. Vhodná chvilka k zamyšlení. Také, jak  jsme oblbováni lidmi, kteří by měli radit, pomáhat a sloužit.

Tak jsem se dopídil k poznání, že stále častěji sám sobě nerozumím. Mám totiž pocit, že jsem starý docela rád. Mimo jiné i proto, že současně pěstovaný kult mládí, nemůže nikomu dlouho vydržet.

Chcete být úspěšní? Musíte být ve věku do pětatřiceti let, být asertivní, flexibilní, aktivní, dynamičtí, komunikativní, radostně přijímat nové „priority“ a dávát na obdiv svoje nadšení pro nové výzvy. Být cool, fre a in a alespoň se tvářit, že umíš anglicky.  Vždyť přece, ehm, láska a pravda nezvítězila. Zato si všichni užíváme neviditelnou, ale opravdu neviditelnou ruku trhu. „Dokaváď je zhasnuto, urvi si, co můžeš!“

Dobře bylo za komunistů když jsme měli dvojí morálku? Jenomže tento nešvar jsme dnes pochopili tak, že nemáme morálku žádnou.

V politických procesech komunisti zavraždili spoustu lidí. Je dnešní demokratůra humánnější, když nevraždí lidi přímo? Žádné statistiky se nevedou o tom, kolik občanů mají na svědomí různé lidské hyeny, tuneláři, právníci, exekutoři a takypodnikatelé.

Komunističtí pohlaváři opovrhovali lidmi, řeknou mnozí. Asi ano, ale neodvážili se mluvit o „sockách“ a označit řadové lidi jako lůzu.

Komunisti kradli také a říkalo se tehdy, že kdo nekrade okrádá svou rodinu. Ano, ale neokrádali tři generace dopředu. I ve zlodějině tehdy platila nějaká pravidla, protože se zloději báli jeden druhého.

Komunisti byli první, kdo se po „sametu“ dostali k lizu a majetkům. Řekl bych, že to byli ti, co u komunistů jenom byli. Dnes jsou věřící, či ateisté, zítra znovu komunisté – podle toho, kde je plné koryto.

Co šíleného se stalo, když stále více lidí říká, že za komunistů bylo lépe. Řekl bych, že ideje se nám smrskly. Co jiného se mohlo stát, než že naše polistopadové panstvo, které mělo radit a pomáhat, dokonale změnilo očekávanou demokracii na její paskvil.

Když se zamýšlím nad politikou našich vůdců, většinu jsem samonasírací a dobře vím, proč již dlouho nechodím k volbám. Za oknem se již vyklubalo sluníčko, snad mě opustí i ta plačtivá nálada. Asi nebudu chodit k volbám nadále. K mému zamyšlení jsem ještě dlužen dodat, že jsem nikdy nebyl komunista ani u komunistů. Jenom už hodně pamatuji!