Kdo a co rozhoduje, jak se i ve vzdáleném konfliktu kloníme na jednu, nebo druhou stranu? Svědomí, souhlas, či nesouhlas s představiteli režimu dané země, nebo selský rozum? Řekl bych, že nás spíše ovládají proudy podivných i pochybných informací, „odborníci“ tomu říkají mainstream.
Jistě každý čtenář poznal, že mířím na Ukrajinu a porozumět se mi nedaří. Snad proto, že existuje podobný informační problém, jako před rokem 1989. Kdo chtěl tehdy slyšet něco jiného než předkládala komunistická propaganda, musel aktivně lovit mezi řádky. Jenomže dnes, v tom informačním proudu, se už lovit nedá. Všechnu energii je nutno vynaložit na ochránění zdravého rozumu.
Proto se zde nechci zabývat tím, kdo a co za situaci na Ukrajině může a pokrytectvím největšího světového policajta USA. Či podobnostmi s Koreou, Vietnamem, Irákem, nebo Afghánistánem, Gruzií, Čečenskem nebo Kosovem, Sýrií nebo Libanonem, Hitlerovským Německem, nebo imperiálním Sovětským Svazem, či putinovským Ruskem. Všechny konflikty mají své příčiny a zcela odlišné zdůvodnění.
Z jiného soudku, k informační hysterii pouze volně přidám, co jsem se dočetl na portálu BusinessInfo.cz.Ekonomické, Česko-ukrajinské vazby jsou prý větší, než se na první pohled zdá:
- 10 801 českých firem má ukrajinské vlastníky
- majetkový podíl v českých společnostech má zhruba 53 000 ukrajinských vlastníků
- ukrajinští majitelé firem upsali v Česku základní kapitál ve výši 2,43 miliardy korun
- v Česku podniká 38 105 ukrajinských živnostníků
- stovky českých firem mají na Ukrajině dceřiné společnosti
- počet českých firem, které exportují na Ukrajinu je v řádu jednotek tisíc
- ze 155 miliard korun obchodu u dovezeného zboží činí suroviny ropa, plyn a zejména železná ruda 23 miliard Kč.
V horizontu třech měsíců se napjatá situace může velmi citelně dotknout českého hospodářství. Hlavní problém nezpůsobí pokles vývozu, ale nerealizovaného dovozu, na příklad ukrajinské železné rudy. V tom nepomůže bratrské NATO, ani Zaorálek, ani hysterický Kocáb.
