Hra na city.

Pohnou drastické fotky utopeného syrského dítěte Evropou? Ptají se média. A já se zase  ptám, kam až se ta média, spolu s politickými intrikány posunou?

Něco málo o EU.

Evropa se vyvíjí a my obyvatelé s ní. Přiznám se, že jsem se v potrhaném sametu dost angažoval a dnes po více než pětadvaceti letech, sám sebe nepoznávám. I když je úžasné, volně přejít, třeba do Ensenštejnu na německou stranu Železné rudy.  Musí to jistit 15 000 úředníků a dvě sídla EU ve Štasburku a Bruselu? Netroufám si odhadnout kolik dalších byrokratů ovlivňuje naše životy. Rád bych, aby další vývoj směřoval k omezení moci bruselských byrokratů. Vždyť ti poslanci s půlmiliónovými platy, ani netuší, třeba že město Havlíčkův Brod už 30 let potřebuje silniční obchvat.

A dost!

V nějakém internetovém vyjádření jsem si přečetl, že německá kancléřka Merkelová je pouhá loutka v rukách majitelů světových bankovních korporací a majitelů napěněných globálních peněz. S tímto názorem, se ještě pořád vnitřně peru a jsem smutný, když všechny indicie k tomuto faktu směřují. Je to podobné,jako když jsem v roce 1989 uvěřil Havlovi, že PRAVDA A LÁSKA ZVÍŤEZÍ. Bohužel, většina z nás si nevšimla, že pravda a láska nám od té doby esotericky létá nad hlavami a byznys má svoje pravidla. Pravidla, na které prezident Havel z naivity a druhý prezident Klaus z prospěchu pro svoje kamarády, zapomněli.

A dost! Ta slova mohou být jen mým přáním, případně politiků, kteří v masmédiích nejsou vidět. Naopak takový Kalousek, který by měl „chodit kanálama“, je stále pro vysílání ČT nepostradatelný. To nechápu, a se mnou jistě i slušní lidé a politici, kteří by měli ve veřejnoprávní televizi, co říci. Omlouvám se, že od vyhroceného uprchlického tématu, neustále odbíhám. Tenhle článek má být o fotografiích, možná prvoplánově vyděračských.

Je pozdě?

Na úvod již pozdě je. A tak konečně zamířím k zveřejněným fotografiím utonulého syrského chlapce. Ty fotky nejdou přehlédnout v souvislosti s pácháním násilí v Sýrii i jinde v Africe. Netroufám si dokončit svůj úsudek, proto položím jenom tři otázky:  Není to cílené emotivní vydírání, především směrem k Evropě?  Není to další mediální masáž od hlavounů, kteří přímo odpovídají za katastrofu afrického jara a rozkolu států blízkého východu? Nebo tajné služby zmíněných hlavounů okolo sebe kopají, jako umírající kůň?

Zato pláž nedaleko tureckého města Bodrumu je klidná. Jeden fotograf deníku Milufer Denir Reuters měl jistě abnormálně vyvinutý novinářský čich. Určitě ho novinářská múza vedla na prázdnou pláž k utonulému a vyplavenému syrskému chlapci. Fotky rychle otiskla britské noviny a později si německý Frankfurter Allgemeine Zeitung vybral detailní záběr chlapce ve velkém formátu a doprovodil ho titulkem: „Foto, které otřáslo světem.“

Svědomí.

Ano, o to pravděpodobně manipulátorům s pravdou, jde. Má evokovat naše soucítění. Smrt dítěte je vždy smutná nevratná tragédie, ještě krutější je zneužití. Je těžké pochopit, že fotografie jsou překvapivě dokonalé, jako by nafocené v poklidu. To je dnes při pohybu statisíců uprchlíků, snad nemožné. Je zde jenom náhodný policista, který dítě odnáší. Nikde lidé sklánějící se nad neštěstím, nikde záchranka povolaná pro záchranu lidí z převrhnuté lodi.

Tak jako já, drtivá většina lidí v Česku i v Maďarsku soucit jistě má. Jenomže v té nekonečné řadě záběrů nejde mnoho skutečně zbídačených a válkami postižených uprchlíku spatřit. Myslím, že ti skuteční nešťastníci zůstávají v nuzných táborech na území Afriky. Nemají peníze na to, aby zaplatili mafiím a bezohledným pašerákům. Už dávno se měli západní politici domluvit a najít řešení. Tím spíš, že jsou v čele s USA, za současnou katastrofu zodpovědní.

Není velkým tajemstvím, že Turecku i Spojeným státům se Islámský Stát hodí do „krámu.“  Také přestává být tajemstvím, že Rusko chce v Sýrii vojensky zasáhnout. V tom případě, si málo kdo z nás dokáže představit, jaký lidský exodus nastane potom.