Evropský kosmetický salon

Nový francouzský prezident Emmanuel Macron překvapuje své voliče. Jeho popularita doma strmě padá a myslím, že brzy dopadne i na nadšení „jeho Evropanů“. Čtyřicátník Macron, prý si daňovými poplatníky nechá platit kosmetický salon

Evropští kamarádi.

Francouzi snad už pochopili, jakého tyjátristu si zvolili za prezidenta. Jeho řeči jsou v kontextu upadající Francie docela úsměvné. Ovšem, kdyby to bylo jenom k smíchu! Na příklad, jak se nedávno snažil „udělat“ na Polsku. Polská premiérka říká, že francouzský prezident má stejnou váhu, jako štěkání sousedova psa na dvorku. „Snad jsou jeho arogantní komentáře výsledkem nedostatku politické zkušenosti a praxe, čehož jsem si vědoma a rozumím tomu,“ říká Beáta Szydlová.

Konečně se někdo zachoval jako premiér suverénní země a snad i my budeme mít po volbách premiéra, který se nehrbí před blahorodím Německa a Francie. Teď tvárný Sobotka, na poslední chvíli, asi u Macrona hledá záchranné lano. Protože dělat pejska Merkelové už není jistota, co bývala. Ani na konci svojí kariéry „náš premiér“ nepochopil, že německé, či francouzské blahorodí nemají žádné právo k arogantnímu, či povýšeneckému jednání s ostatními evropskými státy.

Co vlastně chceme?

Konečně snad Sobotkové, Prouzové, Teličkové a ta většina zaháčkovaných „evroposranců“ pochopí, že kazatele evropského dobra nemůže dělat Merkelová ani Francouzské zjevení Macron. Myslím, že Macron by se měl více věnovat zachraňování pozvolného rozkladu svojí země. Chceme snad no-go zóny a hořící auta v ulicích i u nás? Chceme sexuální útoky na naše ženy, chceme každodenní problémy z nepřispůsobyvými lidmi a nekontrolovatelnou povodeň dalších, jim podobných příchozích? Snad chceme i teroristické útoky a postupnou islamizaci? Chceme multikulturalizmus a potlačení našich hodnotových měřítek, jak se již děje ve Francii, Švédsku a Německu?

Neustále přibývají další otázky a myslím, že občanům této naší krásné země, konečně dochází trpělivost. Snad konečně začnem vzdorovat jedovaté atmosféře, která přichází ze západu. Naše hádky a navenek bohorovná blbost našich politiků, umožňuje drzost a aroganci, tzv. starých členských zemí EU. Proto s námi jednají s despektem, jako s pubertálním bratrem. Bohužel, tento stav byl založen hned po „sametu“ v počátku devadesátých let, pochybnými přístupovými smlouvami. Navíc se uplatnilo ekonomické diletantství, a nebo přímo zadání zničit náš konkurenční průmysl.

Chceme iluze?

Kdo dnes ví, co jsou národní zájmy? Dobře se naši blahorodí postarali, aby nikdo nevěděl! Protože naše životy ovlivňují mainstreamová media a zbožštělá blbost politické korektnosti. Těžko pochopit debaty politiků, natož zahraničněpolitické diskuze našich samoděržaví. V Evropě a vůbec, je realita zaměňována za iluze na úrovni myšlení burzovních hráčů.  Proklamovaný impozantní systém společných evropských hodnot, nedokáže pro své lidi zajistit ani bezpečnost, ekonomickou prosperitu je vždy možno obnovit. Jenomže s politiky a byznysmeny odkojené hrou na skořápky, slušní lidé vyhrají jenom těžko!

Hrát se dá různě, také poctivě. Ale to Muther Merkel, ani samolibý Macron neumí, nebo nemůže. A my bychom měli spolupracovat i jinak, než jenom plnit nesmyslné příkazy byrokratického Bruselu. Měli bychom poctivě sečíst peníze, co EU odvádíme a co zpět v korupčních, dotačních penězích získáváme. Je však potřeba přičíst pokřivené morální hodnoty i hodnotu našich zkrachovalých podniků. Odvody zahraničním vlastníkům „českých“ montoven je samostatná kategorie blbosti. Myslím, že nejsem sám, kdo je přesvědčen, jak na našem členství v EU proděláváme.

O co se hraje?

V transformaci nadnárodního spolku EU už věří jen málokdo. Podobná slova jako od polské premiérky, bychom od našich čelních politiků rádi slyšeli také. Jenomže dlouhodobě u nás vládne připosranost a v současnosti parodie na premiéra. I dříve se nesmělo mluvit, natož pojmenovat problémy naší „drahé matky“, Evropské unie.

 Nesmělá diskuze už v naší společnosti začala a doufám, že příští vláda neodmítne odpovědnost za současný stav. Snad nebude jen dalším kosmetickým salonem a bude vytvořen prostor k referendu o setrvání v Evropské unii. Protože rozhodnutí o zachování státu, musí rozhodnout celý národ.