Když podle Kalouska byly 17. Listopadu pietní květiny hozeny do koše podle vyššího principu mravního, tak se vy mladí poučte! Obdivně se dívejte, když Mirda V ČT také prohlásil, že jen totální prase se může dívat do kamery
a mluvit o intimní diagnóze svých dětí.
Trochu k věci.
Dvacet devět let od „děravého sametu“ je málo, nebo moc? Pro mladého člověka jistě moc, ale pro jejich poučení – jistě málo! Mně osobně a myslím, že normálním slušným lidem, se ty poslední roky hnusí. Jestli mám myslet na budoucnost, docela mě jímá hrůza a úzkost, když na příklad, byl na Národní třídě potleskem odměněný Milan Štech. Křiklounům nevadilo, že od roku 1979 – 1989 byl normalizačním komunistou, když v roce 1990 se stal odborářským bossem, poslancem a nakonec předsedou Senátu?
No, proč by placené roztleskávače mělo zajímat, že za zmíněných dvacet devět let se z něho stal rychlokvašený demokrat? Vždyť to není pro rádoby demokraty opravdu, ale opravdu strašná věc. Ani Kalouskovi to evidentně nevadí, asi proto, že kariéristi spolu musí držet basu. Vždyť si Štech, chtěl jenom svoji kariéru protáhnout i do nových časů. A povedlo se mu to! Asi proto, při úžasné sobotě 17. Listopadu se mohl koukat na květiny v odpadkovém koši, na transparent a nápisem – Miloši odstup, nebo zemři a možná si všiml i šibenice.
Trochu mimo.
Snad mezi tím Kalouskovým demokratickým blokem v ulicích, nebyli jenom zaplacení aktivisti, křiklouni a hejhulové. Věřím, že mnoho lidí se tam přišlo podívat jenom ze zvědavosti a spíše očekávali protesty třeba proti drahému bydlení a nedostatku bytů pro mladé. Proti nízkým mzdám i důchodům a nehoráznému navyšování platů poslanců. Že ve sněmovně leží životně důležité zákony a politické strany řeší jen vlastní problémy. Že ti křiklouni, bez studu v mediích i přímých přenosech urážejí slušné, proto bezbranné občany! Bez jakékoli sebereflexe.
Asi to nebude problém jednoho Kalouska, ale problém všech kmotrů, co určují poměry v politických stranách. I nově zvolení poslanci se brzo naučí normálními lidmi pohrdat a vysmívat se jim do očí v přímých přenosech z PS a třeba v pořadech ČT. Odříkávají klišé a fráze, za které jim tleskají lepší politologové, lepší komentátoři a samozřejmě lepšolidi podobné pražské kavárně. Ale normální člověk, který denně řeší existenční problémy rodiny, se o politické hrátky nemá čas zajímat. A že budoucím blahorodím pak chybí hlasy ve volbách? To přece nevadí. Najme se reklamní agentura, nebo průzkum preferencí a voliči se přidají. Když ne, vytvoří se další „projekt“.
Třetí generace.
My dříve narození, jsme s bolševikem také museli hrát hru. Jinak jsme museli mluvit doma, jinak s panem farářem a jinak se soudružkou učitelkou ve škole. A jinak jsme mluvili v zaměstnání a jinak v hospodě u piva. Rád bych neměl pravdu, když řeknu, že dneska jsou lidé a sousedi rozděleni víc než jako za bolševika. Dnes dupe jeden po druhém a jeden neví, kdo je vlastně tím nepřítelem. Občana také znejisťuje, že ti demokrati, co „demokraticky“ hlásají jedinou pravdu, mají voličů málo a ti druzí, na okraji společnosti, mají voličů dost.
Hlavní součástí politických manipulací jsou sliby. Mladí lidé poměrně ochotně přistupují k stupidní propagandě, protože očekávají, že když budou věřit všem poučkám mainstreamu, stanou se také elitou vyvolených a budou mít snadný život. Že to budou právě oni, kdo bude převychovávat politicky a finančně negramotné spoluobčany i důchodce, regulovat život a rozdělovat si veřejné peníze v aktivistických buňkách a neziskových organizacích. Hodně mi tato strategie připomíná jásavý komunistický svaz mládeže a aktivisty při budování socialistické společnosti.
My dříve narození také nechceme, aby se vrátily poměry jaké byly v 50. Letech, nebo za normalizace po roce 1968. Nechceme čistky, zastrašování, likvidaci občanských svobod velkým bratrem a nahrazování demokratického života rozhodováním stranických sekretariátů. Pak se musím zeptat, od koho něco takového hrozí? Skutečnou hrozbou pro občanské svobody jsou mainstreamová média, multikulturní neziskovky, univerzity ovládané radikálními intelektuály, neomarxistická Evropská unie i takzvané tradiční strany.
„Češi se mají dobře.“
Za to nemůže jediný Kalousek, ale celkový trend politického myšlení. Je to princip pražské Kavárny s apelem na jakési vyznání víry. Občan, který chce být nóbl člověkem, musí věřit, že Češi se dnes mají tak dobře, jako nikdy jindy. Nevadí, že takřka milion lidí je v exekuci, na průměrnou mzdu si sáhne asi třetina zaměstnaných, že někteří nemají ani na zaplacení školních obědů svým dětem. Jakými vzory se tedy ta nejmladší generace má řídit?
„Demokracie má cenu jedině tehdy, jestliže se dovede bránit.“ To řekl Winston Churchill. Proto ještě přidám otázku: „A kdo jí má bránit proti těm, kteří ji mají „na háku“ a dovolují si téměř všechno?“
