V dnešní době jsou modlou peníze, majetek a moc. A všechno je dobré, jak se k těmto atributům dostat. Jsou lidi bez nahromaděného majetku a bez strejdy u koryta, na okraji společnosti? Mají se cítit méněcenní?
Jak léta od listopadu 1989 běží, stále víc mě provázejí otázky. Jestli ten potrhaný samet před třiceti lety, opravdu přinesl to hlavní vítězství pádu totality. Obávám se, že nadšení nad vytvořeným prostorem pro tvořivé a schopné lidi hned zkraje ztratilo glanc. Nesnadně se mi to říká, ale dnes naše politická blahorodí asi chtějí, aby občan byl státu zavázaný a vystrašený. Lidé, kteří se bojí o svou existenci, se lépe ovládají. Jenomže někteří z nás, porušují jedině správný názor vyvolených vůdců. Porovnávají nemravnost a cynizmus současné doby s možnostmi, které nabízel socializmus.
Nechtěné přiznání.
Už je načase přemýšlet, že snad se máme materiálně lépe, ale v systému takřka bez pravidel? Soutěžíme a závidíme sousedovi či kolegovi z práce a jsme rozmrzelí, že něčeho má víc. V systému, kde jednoznačně vládne majetek, člověk šťastný nikdy být nemůže. Protože pod vlivem cynického okolí, nutně musí ve hře o majetek, jeden druhého trumfnout. A někdy přes „mrtvoly“. Tak se lidé snaží být ještě výkonnější, musí vydělávat víc, třeba na úkor narušené psychiky svojí i své rodiny. Když konečně zbohatneme, zjistíme, že očekávané štěstí jsme někde zapomněli.
Zajímá se někdo?
Zase otázka! Hlavně televize nás čtyřiadvacet hodin žene k povrchnosti, k chtivosti, závisti, touze po bohatství a slávě. Mluvím sám ze svého pozorování a chápu, že ke stylu současného života významně přispívají i sociální sítě. „Přátelé“ mezi sebou komunikují, někdy úplně anonymně, aniž se znají a setkávají. Snad proto se dá pochopit, že na sociálních sítích se vytváří modly a na druhé straně se stala stokou mentálního lidského odpadu. Myslí snad někdo, že se zde neukrývají anonymní zbabělci vedení zlem a vlastní neschopností?
Lhostejnost.
Jak jsem zmínil, třicet let je dlouhá doba. Dostatečně dlouhé období na to, aby se minulost dala hodnotit s odstupem a bez emocí. Pokud jde o přítomnost, docela se bojím, že jedna generace našich dětí již vyčerpala původní a základní iluze. V kapitalizmu jsme se ani neohřáli a nastoupila politická korektnost nové levice. Jde o staré dobré marxistické falešné vědomí, kterým dodnes neomarxisté zdůvodňují, proč všichni nežijeme v komunistickém ráji. Jenom v bídě svobodných kapitalistických společností…řekli to v televizi, tak je to pravda.
