Ani nemusím být psycholog, abych rozpoznal, že lidé řídí automobil tak jako žijí. Zjednodušeně řečeno – stav na silnicích je nastaveným zrcadlem života. Všeobecná neúcta k právu a pohrdání pravidly se stalo normou.
Denně na českých silnicích umírá více než deset lidí. A za to plechová krabice, byť vybavená pozoruhodnými technickými vymoženostmi skutečně nemůže. Navíc krabice s lidmi uvnitř nesmyslně přibývají a nesmyslně jsou větší a větší. Nový plechový miláček se sotva vejde na parkovací místo a ejhle; vystoupí jedna zamilovaná žena.
Ti dokonalí s dokonalými auty, mi snad prominou. Dravý pták létá více než sto kilometrovou rychlostí, reaguje však šestkrát rychleji než člověk. „Pán tvorstva“ ale přemýšlí stále v kategorii šesti kilometrů za hodinu a tuto skutečnost neovlivní ani technicky dokonalé stroje. Důkazem je pouhých pět procent dopravních nehod zaviněných v důsledku technického selhání. Zbylých devadesát pět procent jde na vrub selhání lidského faktoru.
Jak se tomuto faktu společenství lidí brání? Tisíce miliard putují na drancování přírodních zdrojů, aby osobní miláčci a nákladní monstra byly ještě dokonalejší a ještě zvýšili sebevědomí nedokonalého lidského pokolení. Miliardovými investicemi se neustále zdokonaluje technické vybavení svých plechových miláčků a stovky miliard putují na další výstavbu dálnic, silnic, parkovišť a jinak zabetonovaných ploch.
Kamionový ráj.
Kategorie nákladních aut je příběh sám pro sebe. Silné a silnější motory kamionů se snoubí s technickou dokonalostí a tunokilometry. Někdy i padesát tun se podle tempomatu řítí dálnicí a mnohý řidič, v odpruženém a klimatizovaném kokpitu se jedním okem dívá před sebe a druhým na televizi. Z monotónní jízdy se oči klíží… Oči se také musí klížit zákonodárcům a ministerským úředníkům. Na účtech Ministerstva Dopravy letos zůstane půl miliardy korun z dotací na výstavbu, nebo rozšíření terminálů překladišť pro kombinovanou přepravu.
Asi proto se Česko stalo rájem pro cizí kamiony. Ona ta přepravní lobby na Evropských silnicích, logicky, nemá o železnici zájem. A české přepravní zákony jsou tak „přívětivé!“ I když nedostavěná dálniční páteř České republiky, která míří ze západu přes Plzeň, Prahu a Brno, kde se rozděluje na dvě větve do Bratislavy a Ostravy, se stala klíčovým tahem evropských přepravců.
Po tuzemských dálnicích se ročně přepravuje asi 50 miliard tunokilometrů, z toho dvě třetiny zásilek míří z Čech do ciziny, nebo naopak. Zůstává třetina, která je čistý evropský tranzit. Rozsahem mezinárodní nákladní dopravy na silnicích se tak Česko dostalo na čtvrté místo v Evropě, za mnohem větší země, Polsko, Španělsko a Německo. Za posledních deset let se přeprava na našich silnicích zvýšila o 75%.
Ráj rozumu.
Naopak intenzita kamionové dopravy od roku 2008 v západní a jižní Evropě klesá. Na příklad provoz kamionů se více než o desetinu snížil například ve Švédsku. Nákladní silniční doprava poklesla, i když ekonomika posílila. Švédsko patří do skupiny zemí, které se snaží silniční dopravu omezit tím, že nepřipouštějí tranzit kamionů, a tím, že se snaží víc využívat železnici. Do stejné kategorie patří také Belgie, Dánsko, Švýcarsko a Rakousko, do určité míry také Německo.
Třeba zhruba stejně velké a na mapě podobně položené Rakousko mělo okolo roku 2000, stejnou bilanci silniční dopravy jako Česko. Kamiony po tamních i našich silnicích přepravily zboží v hodnotě asi 35 miliard tunokilometrů. Od té doby se rakouský transport po silnicích snížil o čtvrtinu, český naopak o třetinu posílil. Jak je to možné? Rakušané přesunuli část nákladní dopravy na železnici. Před tím rakouská železnice zajišťovala 30 % nákladní přepravy, loni to už bylo 40 %. Česko zaznamenalo opačný vývoj, když podíl železnice poklesl ve stejném období z 30% na 20%.
Ráj blbosti.
Původně jsem chtěl psát o nedávném kolapsu dopravy na 90. A 104. kilometru D1 u Humpolce. V Česku máme takový „pěkný“ zvyk, že kdykoli se naši miláčci na silnicích kloužou, můžou za to silničáři. Stalo se ještě horší, auta se neklouzala, ale stála v kolonách až 14 hodin. Vůbec si nedokážu představit rodinu s malými dětmi, které se těší k babičce, dojde jim pitíčko a rodičovské chloubě mercedesu SUV, dojde benzin.
Vyhnu se politickým a korupčních důvodům, poukážu na fakta. Výběrové řízení na nejkomplikovanější úsek rekonstruované dálnice u Humpolce, vyhrála Italsko – Kazašsko – Česká společnost. Jak už jsem psal o očích řidičů kamionových monster, tentokrát se zavřely oči ministru Ťokovi a Ředitelství Silnic a Dálnic. Oni se neprobudili ani v létě, když začaly první problémy s dodržováním termínů stavby. A samozřejmě před zimou stále zúžená dálnice vyvolala obavy, které se zákonitě musely naplnit.
