Dajli mě medajli - nedajli mě medajli.

I přes mediální vichřici není nadbytečné si dále povídat o bratrech Mašínech. Oni bojovali proti tehdejšímu lidově – demokratickému státu a zabíjeli. Proč nechceme slyšet, že při dnešním pohledu na různě pomatené Breiviky, to byl též terorizmus „jako vyšitý.“

Když pominu nutnou obranu při kriminálních činech, snad jedině omluvitelné zabíjení může nastat při válečném stavu. Proto není těžké pochopit, že vyhlášený soukromý boj a zabíjení z jakýchkoliv pohnutek, nemůže být legální. Navíc si myslím, že přisvojit si právo nosit zbraň a zabíjet, spíš svědčí o zbabělosti. V totalitní, nebo jinak zkažené společnosti přemlouvat občany a dlouhodobě vytvářet hodnoty, které mohou změnit život k lepšímu hrdinství není?

Ministr obrany vyrazil do Ameriky postát u Mašínovy rakve. Vzal sebou dvě medaile Zlatá lípa, aby zbylo na bratra. Za zmínku stojí, že vojenské vyznamenání se uděluje za zásluhy o ochranu základních lidských práv a svobod. Armádním speciálem letělo dalších pětatřicet členů doprovodu. Mezi nimi byl i senátor za TOP 09, známý to bojovník za zákaz komunistické strany. Nemohu se rozpomenout, jak dlouho pan senátor Štětina bojuje, ale čerstvě mě překvapila předsedkyně sněmovny paní Němcová. Sice neletěla, ale souhlasila.

Rakev Ctirada Mašína je zakrytá vlajkou s pruhy a hvězdami. Ministr Vondra stojí vedle zarmoucené rodiny. Přihlíží, jak důstojník americké armády předává bratru Josefu Mašínovi vlajku z rakve. Pan Vondra ji později předá natěšeným zástupcům Vojenského historického ústavu. Pan Josef, který nebyl v Čechách 58 let, se ji rozhodl staré vlasti věnovat.

Je jisté, že účast ministra Vondry na pohřbu člověka, který zabil dva policajty, hasiče a pokladníka převážejícího výplaty vypovídá o morálním stavu společnosti, než cokoli jiného. Uráží to tisíce lidí, kteří se skutečně pokoušeli proti komunizmu něco udělat i ty, kteří byly komunizmem "jenom" postiženi.