Na adventním věnci již zahořela první. Zbývají ještě tři, tři světélka čekání. Věřící křesťané očekávají příchod mesiáše, ostatní by měli očekávat dar klidu. Úmyslně říkám: „Měli by očekávat,“ protože klidu dnes dosáhne jen málokdo.
I malé děti netrpělivě počítají kolikrát se ještě do „Ježíška“ vyspí a ti větší, kdy budou prázdniny. Snad ještě mezi chlapy se najde kliďas. Vždyť většina práce s přípravami spočívá na ženách a to ani jim na klidu nepřidá. Tím více, když se do úklidu pouštějí s přílišnou důsledností a okázalostí, zrovna tak s povinností napéct alespoň deset druhů cukroví. Nesnažme se Vánoce řídit, ale dobou usmíření se nechme vést.
Aby krása Adventu a Vánoc byla dokonalá, jsou nutné dlouhé šňůry reflektorů aut, tisíce světel v ulicích a rozsvícené regály nákupních center? Kdo má odvahu tuhle skutečnost odmítnout a vystačí si se světýlkama v očích, je na okraji společnosti?
Naše moderní doba přeměnila předvánoční čas ve smršť reklam a nákupního běsnění. Obchodníci nabízejí tisíc zbytečných věcí, rozum marně přemlouvá k šetrnosti, skromnosti a vnitřnímu zahloubání do poselství Vánoc. Bohužel, rozjímání nad poselstvím vánoc se koná jen málokdy, zato kšefty a nervozita rostou. Tak dost řečí! Manželka mě vyslala pro kysané zelí k zítřejšímu obědu.
A tak jdu - co noha nohu mine, očekávání Vánoc je prozatím kouzla (ne)zbavené, je docela hezké zasněžené odpoledne. Řeka Sázava vede moje kroky. Ještě není spoutána ledovým příkrovem a na hladině dovádějí kačeři. Jejich hry už vidím zblízka, když se něco stalo. Z kachen se staly závodní lodičky, veslují křídly a čeří lesklou hladinu. Podcházím most k místu před BILLOU a ihned vím, kde kachní závody končí. Srotily se na břehu a předvádějí rvačku o „kus žvance.“ Hlavně dětem se líbí, jak se klobají mezi sebou a pletou se jim pod nohama. Snad ani jejich rodiče nepamatují, že kachny, dříve byly plachými zvířaty.
Nicméně, prošel jsem okolo a přiblížil se k cíli své cesty, k jednomu z chrámů konzumu v našem městě. Samozřejmě, že jsem nečekal průhled okénkem chléva v judském Betlémě - ale tohle? Dnes mi, celá, skleněná čelní stěna, plná světla, připadala okázalejší a vlezlejší než jindy dřív. Dobře vidím hemžení lidí a regály se zbožím jakoby vystupovaly až na parkoviště mezi plechové miláčky. To je fantaskní obraz třetího tisíciletí! Napadlo mě.
Napadlo mě také, že kdyby se Kristus Marii a Josefovi tisíckrát narodil ve chlévě v Betlémě, kachnám na břehu před BILLOU to nic neříká, ani nám lidem. Dokud se Ježišek nezrodí v našich srdcích, nepomohou vyzdobená náměstí a nezvládnou to ani čtyři adventní svíce.
