Rozpadající se země Afriky a Blízkovýchodní Asie, násilí a uprchlický exodus zbídačených obyvatel do Evropy. To je obrázek dnešní doby. Evropa a Spojené státy ho kreslí již od koloniálních dob.
Po 11. září 2001 se prý tým prezidenta Bushe ukryl do bunkru a se světem nekomunikoval. Vznikly obavy, že na Afghanistán USA použijí atomovou bombu. Řekl to zahraničněpolitický poradce tehdejšího německého kancléře Gerharda Schrödra.
Jako vzpomínku a pro autenticitu přicházím i se svojí troškou z té doby. Můj článek byl otištěn 9.11.2001. Na tomto místě ho přepisuji z novinového výstřižku, protože v té době, jsem si ještě s počítačem netykal a proto nemám kopii:
C o se stalo?
Listuji si v novinách. Těším se na pokojné odpoledne po návratu z práce, když mě manželka volá k televizi. Vyrušený z klidu se jdu jen nerad podívat. Ale v tu chvíli padám do křesla.
A jako přimrazen zůstávám. V přímém přenosu hoří nejvyšší budova Manhattanu, během krátké chvíle se mihne letadlo a naráží do jejího dvojčete. Mohutný výbuch plamenů a v jako v nějaké šílené fantazii události spějí dál. Srdce New Yorku se halí do dýmu. Potom televizní kamery přenášejí obraz z washingtonského ministerstva obrany USA. Náraz třetího letadla a obraz zkázy Pentagonu. Přicházejí neodbytné myšlenky; fenomén strachu. Co se stalo 11. září roku 2001?
Milosrdný čas odkrojil již bezmála měsíc, Amerika po úrazovém šoku začíná opět žít. Zážitky se odsouvají do archivu lidské paměti a Bushovi výroky tipu: „Byl to střet civilizací, americký lid viděl ďábla a podobně,“ mají dokonalou schopnost šokovat. Spolu s rozumem je však nutno začít hledat pravdivé odpovědi.
Hledat kořeny způsobeného zla a kořeny násilí. Každá akce budí reakci, to je fyzikální zákon. A v přeneseném smyslu platí i v humanitních vědách. Násilí totiž, plodí jenom násilí. Není politika Spojených států arogantní a přezíravá? Nesklízíme kyselé plody za to, že USA účelově podporovaly všechny dřívější např. protisovětské aktivity? Třeba, nynější afghánští Mudžáhidové a teroristi, na Američany míří jejich vlastními raketami. Nejsou to kyselé plody za Vietnam, Jižní Ameriku, Afriku a mocenskou politiku na Středním východě? Není to daň za to, že USA se pasovala na celosvětového arbitra a policajta? Jejich ynější vojenská přítomnost v Saúdské Arábii, posvátné to zemi islámu, nebýt obchodního přátelství, by stačilo k vyhlášení „svaté války.“
Samozřejmě, že nikdo nesmí zohledňovat terorizmus, natož mu pomáhat. Že je přinejmenším nemocný ten, kdo se raduje ze zmíněných událostí v New Yorku. Ale není možné ponižovat země embargem a se zadostiučiněním se dívat, jak diktátorské režimy utlačují svůj lid. Snad není možné obchodovat se Saúdskou Arábií a podporovat šejky, jak americkými dolary dláždí teroristické chodníky.
Co se 11. Září 2001 stalo? Asi to byla obzvláště deviantní reakce, ne jiných lidí, ale jinak se po staletí utvářející společnosti. Společnosti, která vyznává jiné kulturní a duchovní tradice. Společnosti, která se obává ztráty své identity ve víru západem Evropy a Amerikou prezentované globalizace. Tato společnost si násilím kabát našeho střihu, neoblékne. Proto je nutné nenásilně a slušně podporovat humanistické síly v totalitě všech režimů a nechat např. islámský svět, aby si své věci řídil sám.
Jenom pro dokreslení současné situace ve světě jsem se nerozpakoval přepsat svůj článek z 9. října roku 2001. Ani po čtrnácti letech od šíleného teroristického činu se západní svět nepoučil, protože petrodolary jsou stále důležitější než lidské osudy. Ještě jednou opakuji: „Islámský svět si kabát našeho střihu nikdy neoblékne. Ani v Evropě, dokud bude křesťanská.“
