Co vlastně smrdí?

„Život lidskej je tak složitej, že život samotného člověka je proti tomu úplný hadr, kamaráde.“ Pravil Dobrý voják Švejk. „Ryba smrdí … od Klause?“ V blogu I Dnes.cz napsal Josef Hejna.

Nelze – než souhlasit, ale našinec si už nemůže být jistý ničím. Dnes a denně to poznávám na vlastní kůži. Dnes už snad platí, že čím jsi starší, tím ´seš hloupější. Jistě k tomu přispěla nedůvěra ve slovo, neprůhledná džungle informací a umělý virtuální svět v médiích. Dříve, kdo chtěl, mohl si zprávy pro sebe třídit a uspořádat. Dnes už zastaralý lidský mozek nestíhá.

Pan Hejna nazývá našeho prezidenta hradním profesorem a říká, že je jedinou stálicí a ikonou na politické scéně. Souhlasím, je symbolem morálního stavu společnosti. Ale také zářným příkladem nemorálnosti a ztráty obyčejné lidské slušnosti. Hejna píše, že vědecké práce  pana profesora podléhají utajení a titulu si užívá stejně, jako jiný státník generalisimus. Teprve teď jsem se dostal a propsal, kam jsem chtěl. K jeho předchůdci Václavovi I. Troufám si tvrdit, že pro většinu občanů polistopadových událostí roku 1989 byl Havel také ikonou a symbolem, jenže v dobrém slova smyslu. Soudím podle sebe, jenomže teď, po rozporných informacích, jsem o to víc zmatený. Dříve mně doma v předsíni, visela Havlova podobizna vedle Havlíčka. Zatím jedinou reakcí na nové informace, jsem vyhrabal Analýzu 17. listopadu 1989 od Miroslava Dolejšího a Karel Havlíček visí na zdi sám.

Nechce se mně zabíhat do podrobností o tom, jak život lidskej je tak složitej … Nerad se na stará kolena smiřuji se ztrátou svých ideálů, jenomže … Čemu věřit! Cituji z mailové pošty neznámého pisatele: “Svou maskou plachého, slušného a sympatického Vaška ohlupuje Havel řadu občanů dodnes. Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti. Zradou vlastních ideálů, které hlásal v roce 1989, se na úpadku morálky a národního cítění podepsal více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a uctívá jako „morální symbol,“ tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou a neupřímnou morálku za svou.“ Konec citátu.

Samozřejmě, k zviklání mého přesvědčení tohle nestačí. Podobných vyjádření o Václavu Havlovi a Chartě 77 je možno vypátrat více. Analýze listopadu 1989 jsem nevěřil a samizdat odložil. Také článek v EU portálu 9.1.2010 od Jiřího Wolfa, též politického vězně a signatáře Charty 77 stojí zato si přečíst. Wolf je rodákem z Jindřichova Hradce, autor pohádkových knih, antikomunista a přestože signatář, také radikální odpůrce a kritik tzv. šlechty Charty.

Na závěr si dovolím ještě ocitovat ze zmíněného článku: „V bytech šlechty Charty se nakupovalo výhradně v Tuzexu. Každý svátek v těchto rodinách a jiné oslavy se odbývaly v neuvěřitelných žranicích a chlastu. Přístup k penězům z venku ale měl jen někdo. To si tahle parta dobře hlídala o nikoho mezi sebe nebrala… Celá tahle banda dostala pak od Havla koryta. Skuteční bojovníci proti totalitě nedostali po roce 1989 nic! Byla tu vážná obava, že tito militantní antikomunisté požadovali legální zrušení KSČ, že by požadovali potrestání zločinců… A pan V. Havel se na své tajné návštěvě v Moskvě (ještě před 17. listopadem 1989) dohodl s tamní mocí, že k něčemu takovému nedojde.“

Nestydím se za to, že jsem zmatený. Že nevím, co si myslet!