Co je lepší? Klozet, nebo...

Všechno má svůj začátek a konec. To už věděli staří Řekové a jejich „alfa-omega“ přežila až do našich dnů. My říkáme: „Od A až do Zet“.

Od prvopočátků kulturního rozvoje se člověk snažil, aby to poslední, co ze sebe vydává, patřičně zaopatřil. Neboť už dávno každý dobře ví, že není nic příjemného ukrývat svoje „Zet“ jinde, než na místě k tomu určeném. Do temných zákoutí sklepů a dvorů je umisťují jen některé zaostalé kmeny.

Kulturní člověk, pro tento účel, vymyslel spoustu zařízení. Od přenosné klády, na které se dobře odpočívalo, ke stupačkové latríně. Nebo od prostých prkýnek s dírou v zemi, k útulným budkám.To už nebylo daleko k vyhřátým místnůstkám v pastelových barvách, třeba i se zlatou sprchovací stolicí. Nebo alespoň s bílou nádržkou, která krásně klokotá, když se naše „Zet“ uklízí. A tak byl název „Klo-zet“ odvozen z klokotajícího obřadu.

Nesdílím názor škarohlídů, že se v mnohém vracíme zpět. I když poslední dobou často slýchávám, že je všechno v „hajzlu.“ A také bych nad tím nevěšel hlavu! Naopak ji hrdě vztyčme, už proto, aby se nám nenabralo do úst. Z „Hajzlu“ se přece vždycky můžeme nějak dostat. Třeba potřísnění a smradlaví, s použitým toaletním papírem za uchem. Zkuste se však vydrápat s klozetové mísy tou tenkou rourou a skrze sifón.

Proto buďme rádi, že jsme jenom v hajzlu!