Co bylo, to-bylo.

Pamětníci si jistě vzpomenou na konec šedesátých let minulého století. V České kotlině jsme řešili socializmus s lidskou tváří, na západ od nás dělaly problémy „květinové děti,“ za mořem v USA si nevěděli rady s potomky černých otroků.

Teď nemusíme být pamětníky, abychom nedávno zaznamenali, jak Kanada, Francie i Velká Británie povýšenecky kritizovaly rasizmus na Romech v Čechách. Ani velká země Kanada, ani Velká Británie však nedokázala přijmout několik stovek těch „diskriminovaných a utiskovaných.“ Teď už jsou většinou ti diskriminovaní zase doma v Čechách, dostali nové byty a nashromážděné dávky za dobu svého „výletu.“

Při výtržnostech v Anglických městech teď jde jenom o kriminalitu. Slyšíme z médií, však nevěří tomu ani samotní Angličané. Jejich politická reprezentace nemůže říkat nic jiného, protože by musela přijmout odpovědnost a přiznat svoje politické selhání. Není podoba, třeba s námi, na Českém pískovišti, až příliš nápadná? Proto nepřiznat si skutečné příčiny nynějších výtržností v Anglii a jinde, znamená, že k výtržnostem bude docházet znovu a znovu…

… nedělních odpolední jako v Novém Boru je stále víc. Barmanka odmítne nalít alkohol mladistvým, oni si dojdou pro „silnější bráchy“ s mačetami. Nevím, jestli kolem chodili  turisti, nebo rodiče s dětmi. Pro každého to však musel být šok! Jedině díky nebojácné servírky se celý národ dozvěděl, že masakr mají na svědomí Romové.

Nyní je v plném běhu vyšetřování, dokonce známe i nerozostřené tváře viníků, jenomže ani slovo o rasizmu na ruby. Asi proto, aby romským rasistům nebylo ublíženo. Z činu, který se udál v Novém Boru jde hrůza. Ještě víc se však bojím, že pseudohumanizmus vítězí na celé čáře! Zamlčování, že jde o kriminalitu Romů je již „folklórem.“ Nezbývá než se občas otočit zpět a vzpomenout, co bylo!