Předpokládám, že Švejk, na rozdíl od dnešních vůdců, by na záludné otázky života, nebo smrti, odpovědi nacházel. Poradil by si i s tím, že televizní šlapání v ho*nech hodně smrdí.
Josef Švejk: „Průběhem pěti až šesti let svého pobytu v Rusku byl jsem několikráte zabit a usmrcen různými organizacemi a jedinci. Navrátiv se do vlasti shledal jsem, že jsem byl třikrát oběšen, dvakrát zastřelen a jednou rozčtvrcen divokými Kirgizy u jezírka Kale-Yšela. Konečně definitivně byl jsem probodnut v divoké hádce s opilými námořníky v jedné z oděských krčem. Toto se i mně zdá nejpravděpodobnějším.“ (Jaroslav Hašek.)
Řekl bych, že nezávisle na Švejkovi se znalci ruské hybridní války jen rojí. V televizi pronesou moudra o Covidu - 19, pak přijdou stranické sekretariáty, sněmovna a pár katastrofických roztomilostí na sociálních sítích. A z docela zdravého člověka je rázem psychopat, v lepším případě má jenom deprese. A chytrost našich blahorodí se větší a větší rodí. Už před sto lety k tomu Švejk řekl: „Každej nemůže bejt chytrej, pane obrlajtnant, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej.“
Co by – kdyby…
Tohle neustále řeší znalci všeho míra z opozičních stran a napjatě čekají na každou chybu těch zodpovědných. Škoda tedy, že spolu s koronapotvorou do Česka nedorazil Švejk i s Jaroslavem Haškem. Určitě rádi by nám vysvětlili, co znamená švejkování. A to si dovoluji říci jako člověk, který se už dávno vytahoval. Dělal rozhovory se Švejkem i Husákem, s Havlem, nebo s Klausem a dnes exkluzivně s Kalouskem dříve, než si ho pozval na Barandov Soukup. Ať laskavý čtenář věří, či ne, na tiskových brífincích politických stran se setkávám i s paní Pekarovou (Mimořádně hezká ženská.) a nebojím se ani Babiše.
Mám tedy s čím srovnávat.
„Recept na Grog zpustlých námořníků: Půl litru vody dej svařit s 2 - 3 zrny nového koření, 10 zrny hřebíčku, kousek skořice, citronové kůry a šťávu z celého citronu a přidej půl kila cukru. Po svaření přilej tři litry bílého vína a nech přejít varem. Pak přidej litr koňaku a znovu povař, ale dej pozor, aby to neuteklo!! Po postavení na stůl se sundá puklice a páry se zapálí a hned zas se nádoba přikreje. Tím slavnostní obřad vaření grogu končí. A kdo ti řekne, že tam máš dát vanilku, tak mu dej přes držku!“ (Jaroslav Hašek.)
