Na cikánské drama, jenž se neustále prolíná a rozděluje naši společnost, jsem takřka zapomněl při sledování záznamu koncertu Khamoro 2011, 13. ročníku světového festivalu romské hudby. Však uvolnění netrvalo dlouho. Do kolen mě, v neděli, srazil nový bloger iDnes pan Václav Lakatoš.
Popravdě, nejsem si jist, jestli se za panem Lakatošem neskrývá provokatér humorista, nebo jenom provokatér. Snaha o vytvoření rómské politické strany zkrachovala již vícekrát, ale vytváření Rómského státu v kotlině mezi Jihlavou, Pardubicemi a Prahou, je z kategorie zábavy, které se jen málokdo může zasmát. Snad jenom tomu, že kotlina mezi těmito městy je jeden kopec za druhým.
Ještě dlužím vysvětlení, proč jdou cikáni do nebe. Tak se jmenuje sovětský, potažmo moldavský film z roku 1975. Zobar - cikán, který vojákům krade koně je přistižen a zraněn. Rada, která ho ošetřuje mu vyzná lásku. Zobar, v jejím táboře žádá o její ruku, ale nechce se vzdát svobody. Když se mu Rada vysměje, bodne ji nožem a Zobara, ze zadu bodne její otec Daniilo. Milenci v obětí padají na zem …
Tenhle film se jistě mnoha pamětníkům vryl do vzpomínek. Vy mladší věřte, že cikánská otázka se řešila i tehdy. Už tehdy se cikánům nechtělo dělat, už tehdy vznikaly vybydlené domy. Film, o kterém se zmiňuji, v mnohém měnil pohled na cikánskou menšinu. Zrovna tak dnešní festivaly typu Khamoro.
Za sebe mohu říci, že z každého úspěchu našich cikánských spoluobčanů mám radost. Cestou jejich osobité kultury a hudby, by se jistě současně špatný pohled na jejich etnikum, mohl změnit. Začít však musejí oni samotní. Požadavek na stát ve státě, je možno použít, leda jako libreto pro nový muzikál o cikánech s cikánskými písněmi. Nebo romskými?
