Cesta do hlubin.

Čas opět poskočil a z natěšených dítek se stali školáci. Hlava státu navštívila Základní školu T. G. Masaryka v Praze 6. Letos se však odehrálo něco, co se v novodobé historii naší země asi nikdy nestalo.

O cestě do hlubin študákovy duše, jako ve filmové komedii z roku 1939 psát nechci. Záleží mně, na zatím neposkvrněných dušičkách dětí, kteří se poprvé potkali s realitou života. Jak už se pořádně v médiích rozmazalo, vítal prvňáčky prezident Zeman se svou ženou Ivanou. Pro šestileté děti to mohl být velký a nezapomenutelný zážitek. Jenomže někteří rodiče dorazili s červenými trenýrkami na prsou, jako nesouhlasným symbolem pro nechtěného prezidenta. Takovému počinu většina šestiletých dětí stejně asi nerozumí – pokud jejich rodiče jim již odmalička před spaním, nevyprávějí pohádky o zlém Zemanovi s Babišem a hodném Kalouskovi.

Zapomíná se na úctu a slušnost.

„Fuj, táhni,“ na prezidenta při odchodu zakřičela jedna z maminek. Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček ji okřikl, aby se chovala slušně. Pravděpodobně to v mediích schytal i prezidentův mluvčí. Proč nezasáhl někdo ze školy? Také si myslím, že prezident Zeman se mnohdy nechová podle mých představ slušnosti a ke cti prezidenta mu to neslouží. Nicméně, i nejzarytější odpůrci by měli respektovat, že i přes tyto prohřešky většina voličů Miloši Zemanovi svůj hlas v demokratických volbách opět dala. Což samozřejmě neznamená, že odpůrci nemohou proti němu protestovat a projevit s jeho chováním nesouhlas. Je ale vůči neposkvrněným duším, moudré zneužít k tomu první školní den svých dětí?

Každý z nás starších si jistě pamatuje první školní den. Každý z nás si jistě vzpomíná alespoň na jednoho výborného učitele i třeba po čtyřiceti letech. Ten okolo sebe nemusel mít armádu psychologů, mudrců a metodiků, ani nešlo o vysvědčení, nebo nařízené „Slovní hodnocení.“ Kolik ještě zbylo učitelů, kteří učí rádi a mají pro to odborné a především lidské předpoklady?“  Kolik politických magorů, potažmo rodičů, v rámci vyprázdněné morálky a nové politické diktatury, kantorům v jejich poslání překáží a znevažuje jejich práci?

Naše vzory slušnosti.

Řekl bych, že jací rodiče - takové děti. A takový přístup k životu a taková životní atmosféra - takový bude stát. Výchova začíná doma u rodičů, a když děti slyší, jak se doma nadává na sousedy, na strýce, který si nakradl na lepší auto i na toho blbýho Zemana…  S jakými návyky mohou vstoupit do života dospělých? Když doma rodiče říkají, že učitelka je kráva, nebo Babiš je debil, protože musím platit daně, tak kde je nějaká úcta a pokora k ostatním lidem? Proto se pod demokracii schovává všechna špína, svévole a říká se tomu svoboda vyjádření a svoboda slova. Úplně se zapomnělo na slušnost, na úctu k představitelům státu a konečně na profesní, či národní hrdost.

Nelehko se dnes hledá občanská společnost, obětavost a vzory. Proti blbosti není ochrany, zrovna tak proti hrubiánství a sprostotě, slušný člověk nenajde argument.  Letitý „Vzor“ Kalousek pravil na účet prezidenta při vítání prvňáčků: „Nelze se divit mamince, která protestuje proti tomu, aby škola zprostředkovala kontakt mezi dítětem a konzumentem dětské pornografie,“ pronesl Kalousek s odkazem, že v počítači prezidenta Zemana se nacházela dětská pornografie. Sice neznám moderátora a hudebníka Ziggi Horváta, ale ten prý byl hrdý na rodiče, kteří ukázali jak prezidentovi, tak svým dětem, co si o Miloši Zemanovi myslí:  „I v době hanebné jsou chvíle, kdy může člověk pocítit hrdost. O to však bývá tento pocit slastnější. Prvňáčci z pražské Základní školy T. G. Masaryka, které si vzala paní ředitelka při své servilitě k proruskému ožralovi jako rukojmí, mohou být hrdi na své mámy a táty.“

Nemám co dodat.

Snad jenom, že učitelství je krásné povolání, jen kdyby nebylo tak těžké a devastované arogantní blbostí a cynizmem dnešní doby. Děti od prezidentského páru dostaly knížky s policejními pohádkami, dřevěnou hračku a müsli tyčinku.