Během sta let vyhynem?

Jak rád bych se přestal patlat v problémech! Ve svých vlastních, natož problémech lidstva. Jenomže tok informací je natolik agresivní, že ho nejde minout. Snad mě trošku utěšuje, že v tom nejsem sám.

Někdy včera jsem se dočetl, že uznávaný mikrobiolog Frank Fenner předpověděl vyhynutí lidstva. Nešetří mě jako čtenáře, má se to stát do sta let. „Čeká nás stejný osud, jako obyvatele Velikonočního ostrova,“ prohlásil mikrobiolog z Austrálie, který se mimo jiné podílel na vymýcení černých neštovic. Změna klimatu, podle Fennera, je počátek konečné fáze. „Více lidí se bude muset dělit o zdroje, kterých bude tudíž méně, přijdou války o jídlo.“ Předvídá Fenner.

A tak jako mnozí jiní, snažím se sám sobě odpovídat na vtíravé otázky. Na příklad: Mám už opravdu nějaký problém se zdravím? Proč mě bezdůvodně stále něco znepokojuje? Proč se cítím pateticky líný a nepoužitelný? Proč jsem nepokojný a nevydržím v klidu a přitom se musím nutit do nějaké činnosti? Proč mě  přepadají chmurné vyhlídky do budoucnosti?

Souvislosti a příčiny stavu možná chápu, těžší je vyvarovat se. Současní lidé zaměření na úspěšnost a konzumní vlastnictví věcí, jsou určitě méně šťastní. Nedokáží rozeznat co chtějí a můžou, co potřebují, nebo se jen musí předvádět. Časem ověřený hodnotový žebříček je v troskách. Necháváme se oblbovat okolím a reklamou, jsme ochotni zadlužovat se kvůli  novým autům, na dluh jezdíme na dovolenou a půjčujeme si na dárky k Valentýnu, nebo k Vánocům. Všechno musíme mít nejlépe hned. A závist na úspěšnější sousedy je další kapitola.

Už se mně v tom nechce dál patlat!