Autocenzura?

Ve sveřepých debatách o šmírování o soužití starých a nových informačních medií o internetu, blogerech a sociálních sítích, se trošku zapomíná na zásadní otázku. K čemu media máme a komu mají sloužit?

„Na jedné straně Petr Kamínek, na druhé pan Bazika. Co jsou zač? Ten první je počítačový manažér, druhý tramvaják.“ Ten první stávku dopraváků nepodporuje a sebou po Praze „vláčí“ svoje dítě, ten druhý má volno a na kole se jede podívat na své stávkující kolegy.“ Reportáž nabídla ČT. Čtenáři – klid! O stávce bylo tolik napsáno, že nemám sílu něco dodat. A veřejnoprávní televize?

Je docela normální, že čtenář, či divák, potřebuje příběh. Proto, na příklad, česká společnost už seriozního  žurnalistu a zpravodajce těžko uživí. Tak třeba, česká politická scéna je už opravdovou scénou divadelní a jako taková potřebuje autory, kteří umí silné příběhy. Někteří novináři už dávno podlehli. Zapomněli na realitu a stali se vypravěči příběhů. Ty musí zvýšit náklad, sledovanost a cenu za reklamy. Snad proto jsme byli detailně informováni o zabíjení i znásilňování žen při nepokojích v Egyptě a Libyi. Že od půli května ve všech velkých městech, takřka denně demonstrují Španělé, jsme se mnoho nedozvěděli. Přitom, některé dny, bylo v ulicích španělských měst najednou dva miliony lidí.

Další ukázka „autocenzury“ jsou umlčená fakta o Islandu. Tak cíleně se u nás zachází s informacemi, které by se mohli stát nebezpečím pro naši současnou politickou elitu. V roce 2008 země Island zbankrotovala, to jsme se dozvěděli jako odstrašující příklad. Že v roce 2010 Islanďané vyšli do ulic a prosadili si obecné referendum už ví málokdo. Potom počtem 93% hlasů odmítli občané splácet dluh vůči Anglii a Nizozemsku a byli označeni a zatčeni viníci. Nový parlament zvolený přímo bez politických stran zahájil svoji činnost v únoru 2011 a předložil návrh nové ústavy.

Ještě příběh nakonec: Na Islandu si občané vynutili obecné referendum na všechno. Byli uvězněni odpovědní lidé za rozkradený majetek státu a státní dluh. Byla sepsána nová ústava, kterou vytvořili poslanci zvolení přímo a ne zkorumpovaní zástupci „usalašených“ politických stran. Bylo i rozhodnuto, že lidé dluhy platit nebudou, protože to je výhradně problém špatné finanční politiky, ne občanů!