Alternativní Babiš.

Za dvacet osm let budování demokracie lidé ztratili důvěru v politiky a státní instituce, důvěru v občany. Čas, běžec dlouhým krokem nám přinesl Babiše a snad jen díky blížícím se Vánocům a novému roku i naději, že může být lépe.

Komunizmus.

Nelze zapomenout, že ten nás silně poznamenal. Snad tolik, že vymazal občanskou angažovanost a odvahu. Život běžných lidí se přesunul do soukromí rodiny, k pivu do hospod, na ryby a na chaty. Děti nás dříve narozených mluvily jinak doma, kde mimo jiné, dostávali návod, jak mluvit se soudružkou učitelkou. Jistě i to zapřičinilo vratké nohy polistopadové svobody. Tehdy se do politiky zapojila jen hrstka idealistů a na druhé straně mnoho bývalých komunistů „u lizu“, a různých pochybných existencí, které dobře odhadly jak zbohatnout.

Mobilizace emocí.

Máme se, po těch letech, na co vymlouvat? Myslí si snad někdo, že demokracii nám poničil někdo cizí, který nám sebral víru ve stát a dovedl nás do stavu, že nevěříme jeden druhému ani nos mezi očima? Více než jedna generace už komunizmem poskvrněna není, proč se tedy na komunisty a novou, upatlanou demokracii stále vymlouváme? Proč se poslední volby do sněmovny místo politických programů staly jen soubojem, kdo na Babiše vyleje více kýblů špíny.

Ať se to komu líbí, nebo ne, i když je Babiš v těžké kontroverzi, přesto je kupodivu jediný, který se v politickém rozvratu pohybuje v realitě. Škoda, že bezhlavý antibabišizmus před volbami a hlavně po volbách, je převládající ideologie. Na druhé straně jsou jiní, kteří bezmezně Babišovi věří. Poražené strany navzdory hlasům, které jim dali voliči, vytvářejí jediný program antibabišovské národní fronty.

Kdo má zdravý rozum a není zaháčkovaný v minulých letech zozkrádaček, tak by se neměl přidávat.

Kdo má zdravý rozum musí poznat, že dnes ti zloději manipulují s občany ještě víc než dřív. Jako by se k politikům s máslem na hlavě, sešikovali i novináři, klientelisté a korupčníci, kmotři a mafiání, kteří mají strach. Strach z minulosti a svých příštích hubených let. Asi proto se zákopová, ideologická válka, prý za demokracii, vede dál. Kalouskovi a jemu podobně postiženým nevadí, že Demokratická aliance odstavuje práci pro stát, na vedlejší kolej. Bohu dík, na tu slepou kolej se vezou i jejich lídři – ideologové.

Už se těším, jak v odstaveném vagónu budou politikařit; i bezúhonný demagog Petr Fiala. Ze zarostlé koleje na nákladním nádraží, jeho nekompromisní hněv už k poctivým lidem snad nedolehne. Ve hněvu se řekne leccos, ale pan profesor se opakuje jako kolovrátek. Na příklad, že ANO s ním odmítá rozumnou koalici, protože se paktuje se s komunistou Filipem, či fašistou Okamurou. A novinářům se tato slova samozřejmě líbí, proto je spojují do titulků, že v Česku se paktuje podnikatel s komunisty a fašisty.

Alternativa.

Náklady na transformaci komunistického režimu byly odhadnuty na  577 500 000 000 Kč, potom následovalo už jenom „podnikání.“ Zatímco vládnoucí strany udržovaly víru v nedotknutelnost soukromého vlastnictví a principu demokracie, pod pokličkou dění se političtí představitelé podíleli na korupčním drancování státu. Jistě si z tohoto koláče odkrojil i Andrej Babiš. Je dnes vůbec možné ve vypjaté atmosféře emocí, zlých slov a zlých úmyslů, rozpoznat co je dobře, či špatně? Ti „demokrati“ okolo Kalouska vidí ohrožení demokracie právě v Andreji Babišovi.

Nechci nikomu radit, ale v tom rozvalu politiky v poslanecké sněmovně a degradace lidských vztahů, bude lepší dát na zkoušku Babišovi možnost, co dokáže. A nebo dát spíše za pravdu zmateným informacím, že přišel do politiky proto, aby si ještě více rozšířil svoje impérium?  On tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát po roce 1989 snili. Fungující ekonomiku, úspěšné rodinné firmy, účelnou infrastrukturu, zkrátka, fungující státní správu… Kam se poděly Havlovy nesmrtelné ideály svobody a rovnosti?