Kdyby mi někdo před 5ti lety řekl, že během několika okamžiků, udělám tak nevídaný kotrmelec ...kdy se totálně a absolutně, změní všechno v mém dosavadním zajímavém životě, a po 23 letech, u jedné všeobecně známé, nepopulární, státní firmy, se naučím stavět domy, zastanu zedníka, tesaře, truhláře, pokrývače, elektrikáře, natěrače, vodoinstalatéra, automechanika, zahradníka...že budu milovat krom dvounohých i čtyřnohé kočky, zvládnu přes den být pool mean, přes noc barman...a to všechno na jednom krásném řeckém ostrově...
Kdyby mi někdo před 5ti lety řekl, že během několika okamžiků, udělám tak nevídaný kotrmelec ...kdy se totálně a absolutně, změní všechno v mém dosavadním zajímavém životě, a po 23 letech, u jedné všeobecně známé, nepopulární, státní firmy se naučím stavět domy, zastanu zedníka, tesaře, truhláře, pokrývače, elektrikáře, natěrače, vodoinstalatéra, automechanika, zahradníka...že budu milovat krom dvounohých i čtyřnohé kočky, zvládnu přes den být poolman, přes noc barman...a to všechno na jednom krásném řeckém ostrově...
Všechno začalo jak v pohádce Boženy Němcové. Nečekaná nabídka uspíšila moje rozhodnutí o konci "kariéry" a práci ve státní službě, a já se před čtyřmi roky, začátkem ledna, poprvé ocitnul na řeckém území.
Měl jsem měsíc čas na přípravu k odjezdu a tak, podle dohody, jsem se připravil na všechny, dle mého soudu, eventuality... Vybaveni vším možným nářadím a "vercajkem", nacpaným do terénního auta po i nad střechu, jsme opustili zemi, kde se mluví česky.
Plni očekávání a s trochou obav jsme zhruba po 2 dnech, vyjeli z trajektu v přístavu Igumenitsa v Řecku. Oproti počasí doma bylo teplo jen pršelo. Už jsem se nemohl dočkat až uvidím stavbu. Chatu jsem dělal s kamarádem a spoustu věcí si pamatuju ještě ze stavby domu rodičů.. Hlavně, aby uměli trochu anglicky..trochu jako já..
Ubytování, večeře, 2 dny na seznámení s prostředím - kdy jsem zjistil, že se tu fakt anglicky nedomluvím a že si je čeština s řečtinou podobná asi jako hodinky a holínky..A pak přišel den, kdy jsme se jeli "mrknout" na stavbu. Asi 20 km od "ubytovny" jsme uhnuli doleva z hlavní silnice a po 2km narazili na osadu, která po 100 metrech končila.. i asfaltka byť pro jedno auto. Zdálo se mi, že dál už nic není, že je to konec světa..taky jo, za vsí už nikde nic, jen jakás-takás horská cesta, spíš tankodrom..ale krásnou řeckou krajinou, samá zeleň, olivy..sjeli jsme k moři a podél moře jeli ještě asi 3km. Pak jsem to uviděl. Uprostřed zeleně 3 obrovské haldy kamení a na první pohled svinčík a chaos.. Ve strmém skalnatém terénu byly 2 obrovské díry, ve třetí byl již vybetonovaný základ a podsklepení. Řečtí pracanti právě sundavali šalovací prkna. Jak jsem pochopil, nemohli odendat část šalování, protože vadily čouhající železné tyče, zalité v betonu. Teď přišla moje chvíle, blesklo mi hlavou..! Doběhl jsem do auta, vyndal novou kotoučovou brusku, 50-ti metrovou prodlužovačku na špulce a trapíroval k základům. Hoši je po problému, kde je tady elektrika..no, elektrik, sakra nějakej stavební rozvaděč. Po chvilce nějaký řečtiny všichni společně ukázali asi na 2km vzdálený sloupy elektrickýho vedení. Pak jsem to pochopil - tam je nejbližší elektrika, tady není...Druhý den jsem jel koupit benzinový generátor do města vzdáleného asi 40km...
První 2 měsíce jsem myslel, že to nevydržím, že se zblázním. Všechno je jinak..stavby se tu dělají tak, aby odolaly i největšímu zemětřesení..zaměstnanci-teda spíš pracovníci - jsou Řekové, Albánci, Poláci, Rumuni, Bulhaři a v poslední době i Pákistánci..Se všemi se mluví řecky, řecky a zase řecky.. řečtina-totální průšvih. Se slovanskými jazyky má pramálo společného-všude fotbal je fotbal - tady (foneticky-na gramatiku nemám znaky na klávesnici..) podósfero, hotel - řecky-xenodochío, mobil - řecky-kinýto ...atd. Nicméně po 2 měsících jsem začal celkem rozumět a co podstatnější, bylo rozumět mě...
Dnes, po čtyřech letech, kdy jsou domky, stojící uprostřed zeleně vedle moře dokončené, nikdy nepochopím jak jsme to mohli dokázat, ale příjemně se vstřebávají slova chvály kohokoliv kdo je hostem, nebo jen jede okolo... a řečtina mě začala bavit. Je příjemné popovídat si v taverně u oblíbeného řeckého tzipura o tom, že politika je svinstvo a dozvědět se, že problémy obyčejných lidí v mojí vlasti jsou stejné, jako mojí druhé domoviny (zrovna tak jako diskuze s kamarády v mém oblíbeném Pytlíku v Pelhřimově).
