Reportáž z prodeje kaprů

Čas předvánočního shonu a přemýšlení jak a čím udělat radost svým nejbližším.... Letos čas kaprů i smutku...A jak to vypadá pohledem prodejce kaprů?

V neděli 18. 12. 2012 ve 12.00 hodin se naproti Olšanským hřitovům po roce opět sešlo pět rybářů. Pět jihočeských kamarádů. Dva z nich přivezli za autem velkou káru, kde měli složený prodejní stánek, kádě a všechny věci potřebné k prodeji vánoční ryby. Postavení stánku, rozmístění kádí, systém hadic – kdy přepad z kádí nesmí téci na chodník ani silnici, ale do kanálu a vůbec všechno musí splňovat velmi přísné normy, jejichž dodržování je často i několikrát denně kontrolováno několika úřady a institucemi.. A když mrzne, zkuste propojit přepady 5-ti kádí hadicemi a připevnit je tak, aby do kanálu vedla pouze jedna... Viditelně, dle norem popsané nádoby na ten a ten odpad, soli určené k sypání prostor okolo prodejního stánku...

Postavení a „vytunění“ stánku tak, aby nebyl terčem sankcí exekutorů trvá celé odpoledne. Zmrzlé ruce zahříváme horkým čajem z termosky, rybářský „pajšl“ rumem. V této ulici nás místní již léta znají, každou chvíli se někdo zastaví na kus řeči i kapku zlatavého, hřejivého destilátu. A tak se dozvídáme i o smrti Václava Havla. Přišlo to jako blesk. Díváme se po sobě a je nám ho líto. Každého z nás se jeho smrt dotkla. Jasně, dnešní atmosféra na bodu mrazu. Připíjíme na jeho památku a předvídáme, jak se které politické prase bude chtít blýsknout a získat politický kapitál..

Večer přijíždí náklaďák s prvním závozem ryb z Třeboňských sádek. Máme krásnou rybu, kterou velikostně třídíme do kádí. Vlevo od stánku, jako každý rok, stojí káď se 6-ti sumci, 20-ti štikami, okouny, amury... radost pohledět. Po 19.hodině, kdy nás střídá další kamarád, který hlídá materiál i šupináče přesb noc, se rozcházíme. Každý za svým domluveným, dočasným bydlením. Ráno začínáme prodávat, těšíme se i když víme, že první dny nejsou tržbou nic moc...

Ráno v 07.30 hodin jsme všichni převlečeni a připraveni prodávat. Den se hrozně táhne. Skoro nikdo nechodí. Povídáme si o tom co se komu během roku přihodilo, co je nového a jak nás trápí dívky a ženy. Na mrznoucí nohy v holínkách nám dává zapomenout rum... Večer bilancujeme při předání hodnot k hlídání – oproti loňsku propad 50%.

07.30 úterý – všichni na svých místech. Asi stojí za zmínku, že tento stánek na tomto místě „vymyslel“ Slávek a již jej provozuje 19 let. Ač jsem nejstarší věkem já /46/ na Slávkovi /43/ je vidět, že je nejopravdovějším rybářem...a opravdickým zodpovědníkem za stav i výkon naší produkce. Honza, Honza a Kuba. Šikovní, mladí, studující kluci. Skromní, pracovití a velmi slušní. Náš prodej je vlastně manufaktura. Honza loví kapry a váží, já počítám cenu, obsluhuju pokladnu, vybírám peníze, Honza, Kuba a Slávek dělají s rybou co si náš zákazník zaplatí. Zabíjejí, odšupinují, stahují kůži, porcují, filetují.... Je to osvědčeně fungující. Každý dělá svojí práci. Postupem času, velmi zručně, rychle a profesionálně. V podmínkách externího prodeje, počasí, pohřební nálady.. snad jen díky kamarádské atmosféře.. 3 kontroly – vše v pořádku. V 21.00 hodin rovnou ze sprchy, po večeři, postel a usínám....v pokojovém teple, po celodenní podnulovce a studeném větru, rozhořím jak žárovka a tak únava je znát.. jenže noční hlídač Pavel má problémy a já protože jsem nejblíž, musím místo něj....je 03.20 hodin

04.00 hodin jsem na našem prodejním místě a poslouchám v autorádiu, že začíná státní smutek, který potrvá 3 dny...nesmějí se hrát koledy, oslavné večírky, zrušené koncerty kapel a zpěváků, prodej alkoholu... Václav vystavený v rakvi... tryznu střídá tryzna... Václav by Vás všechny nakopal do pr.... Takhle by to nechtěl.. ale už jde to tady, všichni ti političtí bafuňáři na něm chtějí profitovat.. V 05.00 h doráží Slávek. Je to kamarád a nechce mě tu nechat samotného..probíráme Havla a dění , které již nemůže ovlivnit..skoro až do 7.h, kdy přicházejí ostatní..převlíkají se a vše připravujeme na chod prodeje.. Lidi choději, prodává se, ale je znát, že to nechávají na poslední chvíli..každý chce mít kapra čerstvého.. Opět končíme se ztrátou oproti loňskému roku...

Je tu čtvrtek a začínáme v 07.00 hodin, jak jsme se domluvili. Už na nás čeká pět zákazníků... Od 7.hodiny se nazastavíme...všichni makáme na plné obrátky. Není čas se najíst, napít, dojít na WC... Lidí ve frontě neubývá...stupňuje se nervozita mezi nimi a „kuchajícím“ klukům přendavám voňavé retko na dva-tři prásky.. V 13.45 hodin potřebujeme všichni na straně obsluhujících vydechnout...dáváme cigáro, doušek čaje a rumu. Nějaká paní začne nadávat:| „ Jo tak na tohle jsem čekala, až se milostpáni nasvačí a zakouří, no to je teda vrchol!“

Já jen tak všeobecně, té paní nejblíže, prohodím něco o krávě a pokračujeme v prodeji. Ochotní, úslužní a postupně i totálně vyčerpaní, už jen tupě plnící svoje povinnosti vůči lidem, kteří žádají a platí naše služby. V 17.h jsme prodali posledního kapra..nestává se to často, ale stalo se... Davy lidí neberoucí konce na to nejsou u nás zvyklí.. Ale my nejsme zvyklí, že zákazníci chodí jen poslední dva dny..objednali jsme míň očekávajíc, že bude i dnes tržba potupně nízká..Všem říkáme, že ráno bude nová , čerstvá ryba...a že jí bude dost..Čistíme, uklízíme a připravujeme se na zítřejší finále...počasí nám přeje, ale už jsme všichni dost unavení...po 19h si přejeme ahoj ráno...

Protože celý den nic nepozřete, nemůžete ani večer...jen polévku, sprchu a opět rozžhavený jak uhlík v krbu končíte v posteli...

A ráno znovu.. Poslední ráno s rybáři v Praze tenhle rok. Záda, nohy, opuchlé ruce i obličej..holínky nestihly vyschnout...

V 07.00 hodin jsme všichni zase na svých pal-postech... A jedem... Vážíme, prodáváme, kucháme.. Prodáváme tak, aby kluci-co kuchaji-stíhali..Po dvou minutách přerušení prodeje odchází z 30 metrové fronty 50-ti letý chasník se slovy: „ Jo, tak takhle ne, hajzlové, je mi zima, jdu jinam, kde nebudu muset čekat...“ Bohužel nepochopil, že lidé tam čekají hlavně proto, že nikde jinde se ryba tak dokonale nezpracovává...a tak jiní čekali i 2 hodiny...

Ve 12hodin se rozezněly sirény.. Mrkli jsme na sebe, ale makali jsme dál.. totiž nikdo z nás nemá rád, když mu někdo něco nařizuje, navíc ne smutek, ve stylu, jaký si pamatuju za několik v rychlém sledu po sobě umírajících sovětských prezidentů... Václav Havel - srdcervoucí plácání vládních úředníků, kteří mu nesahali a nasahají ani po kolena. Stávající prezident, který tomuto nezkorumpovanému a jedinému, čistému člověku novodobé vládnoucí garnitury nesahal ani po kolena, který mu do nedávna nemohl přijít na jméno... nyní vede pokryteckou tryznu …

A tak jsme makali dál...lidí neubývalo, ale tím rychleji nám čas utíkal... Ale když se ozvaly sirény  doprovázející kolonu vozů s pozůstatky bývalého prezidenta Vinohradskou ulicí do Strašnického krematoria, za doprovodu motorkářů ochranky, všichni jsme se postavili do pozoru ohromeni sílou prožitku.

Pane prezidente neměli jsme možnost Vám vzdát čest, tak to činíme nyní.

Pomalu jedoucí kolona kolem našeho stánku byl silný, mrazivý zážitek a nikdy na něj nezapomenu... a myslím nikdo z nás...

Posledního kapra, mimochodem měl 6,4 kg, jsme prodali v l5.20 hodin. Mladá paní, naše dlouholetá zákaznice...přišla pozdě...špaček byl proti ní nemluvný slušňák.. A tak jsme si jen v klidu popovídali o Řecku..jehož moře a prostředí stejně jako já, vyznává a miluje...

Uklidit, zabalit, naložit....vždycky jsme si užili spousty legrace každý den. Letos se to nějak nepovedlo. Příští rok snad bude zase veselý jako ty ostatní, vzdor naší únavě a vyčerpání...

Teprve večer jsem v televizi zjistil, že přece jen se dalo dohromady pár lidí, kteří v Lucerně našli prostor jak uctít památku Václava Havla podle jeho gusta. Rád jsem se bavil a usnul s nimi...

P.S. Není v nich pokory, není v nich bázně

tak snad jen stopičku, příteli..

i když jsi na dně...