Řekové a lidé vlastnící účet v řeckých bankách trnou hrůzou. Od včerejšího dne se stojí hodinové fronty a všichni vybírají svoje účty..a doufají, že na ně zbyde... Marně. Některé banky už v pátek zavedly opatření - vybrat lze maximálně 2 tisíce Euro v hotovosti...příští týden zavřou a zhasnou.. nebo nechají otevřeno a zhasnou, nebude tam už nic...?!!
Sedím na verandě, dívám se na blankytně modré, průzraně čisté Ionské moře a na nedaleký ostrov Medvěd. Poslouchám řecké rádio, kam telefonují posluchači a předhánějí se v jadrných nadávkách a obviňování politických bafuňářů řeckého státu i celé EU. Dozvídám se, že výše důchodu bude od jisté výše výdělku jednotně maximálně 800 Euro, ruší se vyplácení 13 tých, 14 tých důchodů a tzv. roční důchodové prémie ..ale roční výdělek do výše 12 tisíc Euro zůstane nadále nezdanitelný, osvobozený od daně...
Ráno jsem ve vsi potkal Sulu. Na svých 73 let vůbec nevypadá a to, že je dříve narozená, prozrazuje jen její typicky řecký, vesnický, černý oděv s černým šátkem na hlavě. Táhla oslíka do kopce, kterému ve vesnickém kafeniu říkají „ SULA TAXI“.
„ Všechno je to jedna pakáž Karlo“ , povídá stran ekonomické situace její domoviny. „Peníze v bance nemám a moje penze mi tak tak stačí na vodu a elektriku. Zeleninu si vypěstuju a cestuju na oslovi... a nezapomeň si na podzim zase přijít pro hnůj od něj. Ahoj, musím na pole“. Připomíná mi mojí temperamentní babičku, o které psali i noviny - kterak 73 letá nebojácná stařenka s holí hnala exhibicionistu celým Jindřichohradeckým parkem až na náměstí, kde jej chytli..
Vangeli stál na návsi u otevřené, strašlivě rezaté, kdysi červené, dodávky. Uvnitř měl přepravku a v ní 6 malých ryb. „Jdeš pozdě, kámo, už jsem všechno prodal, zbylo jen tohle, chceš to? 6 Euro za kilo. “ Vím, že to je dobrá cena, protože ve městě jsou ceny ryb od 8 do 12 Euro za kilo. Také vím, že nic neprodal, chytil jen tohle, ale stydí se to přiznat...nemá práci, živí se jako rybář..a je Řek. Hrdý jako každý Řek..
Zvláštní národ. Zvláštní „balkánská“ mentalita. Jsou velmi přátelští, kamarádští a ochotní. Jen vše na čem se dohodnete, „plácnete si“, případně i zaplatíte...Řek zásadně nedodrží. Pokud Řek řekne zítra, tedy jejich velmi časté a blíbené „ávrio“, ve skutečnosti to znamená ne dnes... Dluh, pokud Řek má, zásadně neplatí..Nenávidí a nesnáší Němce, má rád Čechy a Francouze. Řek se neumí omluvit, nebo přiznat chybu. Jeho hrdost mu to nedovoluje. Řekyně s nepřirozeně blonďatými kšticemi, jsou rádoby ozdobou muže, kterého hodnotí podle nadité peněženky a důkladně „tlustého“ auta. Oblečeny v nejposlednější modní trendy, bohužel, všechny věkové kategorie..
Právě mluví řecký premier a snaží se vysvětlovat on-line parlamentu a lidem u televizí nevysvětlitelné...uklidnit demonstrující na náměstí v Athénách a celý národ.
Je neděle. V neděli Řek nepracuje. „Takže situace asi fakt bude vážná“, povídá Spiros, místní starosta, při pohledu na televizi a volá na Spirose tavernistu, aby nám přinesl další karafu červeného... „nějak to dopadne“, povídá..
Pro něj, Sulu ani Vangeliho se toho moc nezmění. Jsou zvyklí starat se sami o sebe a na stát nespoléhat. Je to veliký rozdíl mezi životem na malé ostrovní vesnici a životem ve městě na pevnině..
Ale je tu nebesky krásně i když občas neteče voda nebo nejde elektrika..jen nebýt té civilizace, kam člověk čas od času musí.. A pak se dostane k řeckému úředníkovi, který bez úplatku ani nepřeloží nohu přes nohu...
