Tak jsem se zase po čase vrátil do reality demokracie České republiky. Neustále se snažím o politické dění zajímat a sledovat jej i z ciziny. Ale vždy mě další a další skandální odhalení, zlodějen těch „NEJ“ osob z naší politické scény fakt dostane. V tom, kdo je vlastně ministrem a jak se které ministerstvo jmenuje se snad už nemůže vyznat ani nejchytřejší a nejznámější Čech Klaus.
Kriminálníci, se sprostým lidem /tedy lidově/ říká osobám, které byli odsouzeny soudem za trestný čin. Ale v České republice máme demokracii vyhraněnou tak, že někteří kriminálníci sedí v nápravných zařízeních a někteří v lavicích Parlamentu ČR, případně obojí. A tento trend už vůbec nikomu nepřipadá divný stejně jako špinavé obchodování s vládními posty s úmyslem zůstat u koryt co možná nejdéle.
Apatie, sobeckost, nedůvěra ve spravedlnost a velká, oprávněná nenávist. V úřady, vládu i zřízení.
Pak si přečtu v denním tisku o tom, že pokud vlastním auto a půjčím jej byť osobě blízké jsem již skoro vrahem i když budu v době spáchání činu v zahraničí. Tedy naše vláda a všichni naši zákonodárci se rozhodli, že ne vina, ale nevina se bude prokazovat. Tímto se staví mimo demokratické principy. Je to první totalitní zákon, kterému se nelze divit, když už zase začínají vládnout v některých oblastech ti, o nichž jsme si mysleli, že jsou historicky znemožněni.
Opět stavíme sochy a busty, přejmenováváme ulice, náměstí i letiště.
A vypadá to, že zase brzy budeme..
