Že už vás nemůže nic překvapit? Nenechte se mýlit. Můžete znát výborně anglicky, procestovat celý svět, ale pak vás dostane malej „ruskej Američan“, který po vás chce něco tak samozřejmého jako je koupelna.
Ale abych nepředbíhal. On se jmenuje Jevgenij, ale nechává si říkat „Jůdžin“, ona Olga, pořád stejně. Jejich krásný desetiletý syn se jim narodil už za jejich patnáctiletého působení v USA. Protože je jedináček a rodiče jej určitě zahrnovali bezměrnou láskou, kluk se celkem „vyzná“.
Chová se jak dospělý, tedy svou rozhodnou „nadřazeností“ a tím, že jeho otec vše platí.
„Kolu mi napiš na účet“ , pravil, když vstoupil poprvé do našeho malého barového sanatoria.
„Máte to tu pěkný“, povídal a už se hnal tam, kde nikdo nemá co hledat.
„Tam nechoď, to je naše soukromí, tam nemáš co dělat, jdi za pult“, řekl jsem mu slušně a pomalu. Už tehdy se mi zdála jeho americká angličtina velmi divná, zkrátka jsem mu nerozumněl a tak jsem se při každé jeho druhé větě omlouval.. Pro mě to bylo jak pro Pražáka Brňák v plném „slengu“. Kluk a jeho rodiče první den spokojeni odešli do hajan po té co jsme si vzájemně popřáli dobrou noc.
Druhý den ve stejnou dobu večer přišli znovu. Prošli kolem mě po schodech k moři s udicí. Jejich klučina se ke mně vrátil a pravil : „Připrav mi jednu kolu a napiš to na účet, jdeme lovit večeři, rybu nám pak uděláš na grilu, zatím ahoj“. Usmál jsem se a popřál hodně štěstí..já tu s udicí 7 let nic „nečap“, ale proč ne.
20 minut máchali červy ve slané vodě a nic. Asi po 40-ti minutách přiběhl klučina za mnou po schodech nahoru do baru. Vyvalené oči, upocený a povídá doslovně: „Where is bathroom?“ – tedy „Kde je koupelna?“.
Myslel jsem, že si chce umýt ruce od návnady, kterou napichovali na háček udice. A tak jsem ukázal na velkou otevřenou amfóru nad níž se nachází krásný, mosazný vodovodní kohoutek. Vedle amfory na přírodním kameni tvaru dlaně, jsem mu ukázal mýdlo. Budiž řečeno, že amfora se nachází uprostřed našeho skromného baru, právě proto, aby si kdykoli, kdokoli mohl omýt ruce. Kluk na mě pohlédl a povídá: „ Nic lepšího tu nemáš?“.
Pomyslil jsem si, co by ještě malej, rozmazlenej „Jůdžín“ nechtěl a odvětil jsem: „ Ne, mě se to zdá být dobrý“.
Kluk se rozhlédl po okolních stolech i hostech, pokrčil rameny, stáhnul nové, krásné koupací „kraťasy“ australské značky a zasedl na otevřenou amforu.
Všechno ztichlo a já pochopil, že je něco špatně. Jemně jsem zvedl hlas : „ Stop! Your bathroom is here !“ /Tedy: „ Zastav, koupelnu máš támhle“/. V té chvíli jsem byl asi víc zpocený než ten malý kluk..
Nicméně vše dobře dopadlo, stihnul to. Dokonce, když odcházel stačil mi vynadat, že ani nevím, kde máme koupelnu – tedy záchod.
Teprve potom jsem zjistil, že v USA, byť se mluví anglicky, se za WC či toilet považuje bathroom.
Lepší vědět to dřív, než sám být v podobné situaci, že ?!
