Sedím v malém českém baru v Řecku na Lefkádě, internetem připojený na české rádio. Hltám zprávy z domova i ze světa i komentáře k fotbalu. Dozvídám se, že doma je skoro stejné vedro jako tady, dálnice D1 díky nehodě stojí, Legerova v Praze na pětce...
Přišel Spiros můj kamrád a starosta Evgirosu a Sivoty – krásných, malebných, maličkých, posledních vesnic před naším Edenem. Vídím na něm, že má žízeň na pivo. Nechám notebook a jdu mu ho nastartovat.
„Tak od zítřka máme kivernisi /vládu/ “, povídá s milým úsměvem po zdvořilostním "ahoj jak je..". V tom se začnou z počítače linout první tóny krásné písničky Marie Rotrové „Letos asi nikde nejsou kytky“. Spiros zpozorněl, melodie se mu moc líbí, slovům nerozumí. A tak mu je volně překládám. Písnička dozněla a Spiros si posteskl: „Jo, letos asi nikde nejsou kytky kámo“.
„Ale copak, copak“ , povídám, „ vždyť doma na tebe čeká sladká, krásná Georgina „leveti“ /borče/“. Smutně se na mě podíval a začal vysvětlovat : „ Jo, je krásná, sladká, starostlivá, stará se o naše dva kluky, ale – Karlosi, ty máš rád „brizolu“ /kotleta na grilu/ , viď?! , no a teď si představ, že tu grilovanou kotletu budeš jíst den co den, měsíce... 20 let. To nemůžeš vydržet. A proto to chce občas i rybu, fazole, které já nerad, čočku, stifado, pizzu – aby ses pak tím víc na svoji brizolu zase těšil a chutnala ti čím dál víc. Je to jednoduché a funguje to. Taky se ti může stát, že se kotlety přejíš a zošklivíš si jí. Do města to mám daleko a ve vsi říkali, že tu budeš mít od pátku 20 krásných mladých jogínek z celého světa na soustředění. Tak se borče jdu připomenout abys na mě nezapomněl a zavolal, že ti něco nefunguje a že potřebuješ pomoc, jasný ne?! “ A se smíchem si řekl o tzipuro /místní kořalku/. Tak jsme si ťukli.
Více méně to myslel z legrace, ale...o brizolu bych nerad přišel... ale.. přijedou jogínky...!
