Jak se žije v Řecku? Tak popíšu jeden náš - můj řecký den...
Každý si představí, když řeknu, že žiju v Řecku, tyrkysové moře, písek, slunce a nebetyčnou pohodu...Vstáváme s Evou, mojí partnerkou, v 7 hodin. Teď zrovna obýváme dřevěnou indonézskou chatu, zvanou gazebo. A protože jsem Čech, gazebo jsem uzpůsobil tak, že máme všechno na co si naše kultura a potřeby vzpomenou...včetně myčky. Tyčí se široko daleko nad jediným útesem této části ostrova. Z moře je vidět z daleka. I tři velké vily nad ním. Jinak vše okolo zeleň, olivy, oleandry, palmy. Žádné hotelové, či plážové komplexy. Klid, moře, zeleň a hosté ve vilách. Ráj či Eden, jak je libo.
Pro spřízněné duše, dočasných obyvatel a pár místních přátel, bar, který je součástí našeho krásného dřevěného domečku.
Protože každá vila má svůj bazén, hned ráno začínám kontrolou bazénů a čištěním..Eva připravuje snídani nejen pro mě a naše kočky, ale v první řadě pro obyvatele vil. Při snídani jsme mile upozorněni na některé skutečnosti, které ihned řešíme, což není v těchto balkánských končinách zvykem..není den abychom něco neřešili, nespravovali..
Pak úklid, čištění..pak Bar open...mezitím opět něco vyřešit stran klimatizace či vody..
Usínáme s pohledem na moře a jeho šumění, s pohledem na měsíc a jeho odraz v moři , unavení a spokojení.. pokud jsou spokojení i všichni ostatní..tedy v ideálním stavu.
Pokud přijede záruční opravář na klimatizaci, záruční opravář na pračku, myčku, ozonový systém bazénu...už jsem se naučil skoro všechno..ale hlavně řecky nadávat...jsme v podstatě soběstační.. Totiž náš ráj je na konci řecké cesty tohoto ostrova. 2km od poslední pravěké vesnice, jejíž obyvatele máme rádi. ... Neuplyne týden, aby nám místní starosta Spiros nesliboval, že tento offroad, který k nám vede, po zimě /!!!/ uvede do sjízdného stavu tak, aby projel i návštěvník s obyčejným osobním autem... Nakonec mi nezbylo nic jiného, než vzít krumpáč lopatu, naší Vitaru, 4 piva a celý den problémové úseky v úmorném vedru upravit do průjezdného /jak říká Eva/ netankového stavu. A tak je to se vším...Máme internet. Tedy platíme vysokorychlostní internet, ale rychlost je na desetině placených hodnot...
A dvě perličky na závěr – protože uklidit 3 objekty během pár hodin je dost náročné, krom jiné práce..udržby zahrad, okolí..jsme se rozhodli, že zaměstnáme seriozní pomocnici na úklid při obměně turnusů za 40 Euro na den. Krize nekrize, řečtí otcové rodin se rozhodli, že jejich ženy pracovat nebudou.. a tak všechno s neustálým potem v tváři zvládáme sami.. A pořídili jsme žádaný mrazící box na oblíbené zmrzliny. Minulý pátek. V sobotu nám přivezli různé druhy zmrzlin a v neděli stávkující zaměstnanci DEI /což je v podstatě náš ČEZ, ale doposud státní../ neplánovaně, po dobu dvouhodinové stávky, vypnuli elektriku..Vzniklá kaše kočkám moc chutná...
I tak jsme my 2 suchozemci v této krásné a nevyzpytatelné zemi šťastni a spokojeni...a těšíme se až skončí sezona a pojedeme si odpočinout /máknout/ při výstupu na další činnou indonézskou sopku, tentokrát na indonézský Lombok - Rinjani...
