Cože to slaví místní Řekové ?!„Přece začátek nové stavby, první kopnutí“ povídá Spirdula, obsluhující v místní vesnické taverně. „Jsou šťastní ,všichni mají minimálně na rok práci, to víš, staví to „xenos“ /cizinec/, takže je to o to lepší..“ „Bodejť ne „ povídám, „ nám to trvalo 3 roky, byl jsem u všeho a stejně jsme všechno neuhlídali...“ . „Přesně tak, víš o čem to je. Tys slavil, když jste dokončili, místní slaví, když stavba začíná..“
Jasně, říkám si a vzpomínám na začátky...
Na krásně namalované 3 domky, výpočty materiálu a dobu provedení... A taky na slova jednoho stavitele: „Určitě se do toho chcete pustit? Tady se už nejeden Řek při stavbě zbláznil, jinému úplně zešedivěly vlasy..většina staveb cizinců je nedokončená a na prodej...tady se totiž staví trošičku jinak..“
A tak jsme se do toho pustili. Budeme u všeho dění, co se tak asi může stát. Dnes už vím, že to bylo bláznovství, poháněné snem mojí partnerky Evy. Vzpomínám ve stínu našeho malého baru nad útesem, zatímco hosté našich vil si užívají sluníčka a bazénů před nimi...
Řecky jsme se naučili za pochodu v průběhu stavby. Jak jsem brzy zjistil, nejdůležitější bylo naučit se nadávat..Nejen pro to, že místní řemeslníci neumějí číst z plánů, pokud číst vůbec umějí, ale technologie jsou jim cizí. Decimetr žádná míra, otvory pro okna jsem často vybourával, izolace a vnitřní příčky jsem dělal úplně sám.. Ale hlavně pokud v televizi v předpovědi počasí hlásili déšť, druhý den nikdo nepřijel, protože Řek v dešti nepracuje, což pochytili i jinak pracovití Albánci... Takže moje fungování na stavbě bylo něco mezi drábem, řemeslníkem, kontrolorem a holkou pro všechno. „ Neteče voda, praskla hadice, nemůžeme pracovat... nejde nastartovat míchačka /na spalovací motor/...
První jsem si v budoucí garáži jednoho z domů vyzdil zamykací sklad, kde jsem opatroval všechny cenné věci ku stavbě potřebné. Od sad montážních klíčů, generátoru proudu /protože jsme stavěli bez elektriky/, vrtačky, sbíječky, prodlužovací kabely, pily, benzin, hřebíky a šrouby všech velikostí, plot ...až po pivo a pitnou vodu. Je fakt, že mě pak nic nepřekvapilo, všechno jsem většinou dovezl z Čech. Nesčetněkrát jsem „budil“ jejich zanedbané spalovací dvoutaktní motory u míchaček, generátorů bez nichž by se na stavbě neobešli. Přes veškerou snahu a pracovní nasazení se stavba protáhla o rok. Řek totiž slíbí i nemožné a na to si i „plácne“. Ale tady to nic neznamená. V této tisíciletími provoněné kultuře se slovo nedrží. A pokud si nehlídáte materiál, třeba i hřebíky, stoprocentně zmizí... O cementu nemluvě... Jednou nám při betonování cesty vedoucí od brány objektu ke všem vilám, což je 150 metrů, zmizelo z nákladních vozů „mix“ , 20 kubíků betonu... Šéf betonářů totiž stavěl dům a betonoval svůj „vosros“ /odpadní jímku-žumpu/. Byl jsem u toho a počítal auta-mixy, dělal jsem čárky...jenže oni je vyprazdňovali jen ze ¾ a zbytek vozili, co by prázdné, šéfovi na stavbu... Rozdíl mezi spočítaným a spotřebovaným materiálem jsem zjistil po odjetí posledního vozu...Vše dobře dopadlo bez přítomnosti policie.. Jen si nedokážu, nebo spíš, dokážu, představit, jak to asi vypadá, když cizinec nějakého Řeka stavbou pověří a jen telefonuje...a pak mu slezou vlasy, nehty... a dojdou mu peníze...
A tak je to tu se vším. Státní zakázka na sloupy elektrického osvětlení ve střediskové obci. Jsou po 15-ti metrech a každý ocelový, moderní stožár se dvěmi světly..zcela zbytečně. Jedno světlo po 50-ti metrech by stačilo a navíc by bylo i ekonomičtější z hlediska provozu..asi to platila EU..
2 km od nás si nechal vily postavit náš známý z Izraele. 3 roky před námi. Každý rok řeší nové a nové problémy. Díky špatné, nebo spíš žádné, izolaci domů už 3x předělával podlahy, střechy, neustále má problémy s vlhkostí uvnitř domů.. Prosakující bazény atd...ale je celkem v poho, obchoduje s diamanty...
A protože už toho o Řecku a Řecích vím hodně, pochopil jsem i proč tak vehementně oslavují každý začátek nové stavby...
