Povídá prodejce v seriozním obchodě Marina, který se zabývá prodejem kvalitních věcí, především určených pro vyznavače lodních sportů, nejen na ostrově Lefkáda v Řecku. Síť obchodů sahá do celého světa a tak jsem si šel vybrat nové, značkové hodinky. Ty staré, velmi kvalitní, jsem utopil .. Dobře, krátce – před 8 lety jsem si koupil krásné, sportovní, odolné hodinky. Od českého výrobce, který vyrábí hodinky už léta. Ne přímo potápěčské, ale vodotěsné, určené i pro potápění. Za přiměřenou cenu.
V hodinkách jsem už 2x měnil baterii a při té nechal přetěsnit. Projezdily se mnou mnoho zemí, moří i oceány, zažily se mnou hodně a hodně vydržely. Křemičité sklo a kvalitní ocel nejeví známky opotřebení. Až letos v dubnu mi praskl jejich černý, potápěčský, pryžový řemínek. Večer před odjezdem na další cestu. Druhý den ráno na poslední chvíli jsem ve fofrech ťukal 10 minut před otevírací dobou na svého hodináře ve Vršovicích. Je ochotný, ale neměl řemínek stejný. Tak jsem si vybral podobný, ne tak hezký, kvalitní, ale roztečí a materiálem se mi zdál být stejný a já chvátal. Navíc levný nebyl. A tak jsem spokojený pospíchal domů. Nakládat auto a za 2 hodky vyrazit směr Bratislava, přes Maďarsko, srbský Bělehrad, Makedonii do Řecka až k nám na Lefkádu.
Všechno dobře, jako vždycky, dopadlo a asi po měsíci práce a starostí jsme skočili do vody. Tedy já a moje hodinky. Voda už byla v pohodě, jsme schopni se smočit i v lednu v ledové řecké řece.. Jen když jsem vylézal z vody, nějak jsem zavadil hodinkami o pětistupňové nerezové schůdky vedoucí z hloubky na molo. Osička držící pásek a hodinky pohromadě povolila a já marně máchl rukou po klesajících hodinkách. Chvilku jsem nadával a pak uviděl zářící hodinky zaklíněné mezi kameny na dně. S brýlemi jsem zjistil, že uvázly na vrcholku jakési průrvy, nad sebou celý řemínek visící na jedné osičce. 4 metry hluboko. Potopil znovu, čapnul za řemínek a škubnul. Chyba. Vyškubla se i druhá osička a moje české, krásné, kvalitní hodinky, držely zaklíněné ve škvíře. Nový řemínek i s osičkami jsem hodil na molo, vydýchal a šup pro moje mazlíky. Škvíra byla moc malá, ruku nemůžu prostrčit. A tak jen prostředníčkem a ukazováčkem zmáčknu, co to jde. Tahám... Nejde to, drží dobře, holky moje. Škubu, cukám. Už nemůžu, musím nahoru, naposledy.. povolily a já to nečekal..neudržel jsem je mezi prsty a otočejíce se o 90stupňů v ose, hučely někam dolů do průrvy, kde jsem je už neviděl.. Vylezl jsem z vody. Ještě několikrát jsem se pokusil je zahlédnout, něco vymyslet, ale marně. A tak jsem si začal zvykat na život a ruku bez hodinek. Do doby než budu moci si koupit nové, opravdické a kvalitní. Jenže v sezoně je čas mým pánem. A po měsíci a půl bez hodinek jsem vyrazil do značkového obchodu. Bez dlouhého rozmýšlení jsem koupil nejlevnější značkové hodinky, za které výrobce ručí tlakem do hloubky 30-ti metrů ! Cena opět přiměřená. Celkem spokojený jsem se vracel do resortu Edenu i s dalším materiálem z onoho značkovacího shopu. Ten den jsem do moře nešel, měl jsem dost suchozemské práce. Druhý den ráno jsem se přidal ke své partnerce Evě, která každé ráno hodinu plave ve „slaném“. Teda na chvíli, mám povinnosti. Ani mě nenapadlo se podívat na nové hodinky. Až asi po hodině. Když jsem čistil jeden z bazénů, jsem se podíval na nové značkové hodinky, plné vody.. Moje motorka, velká endurová dáma Aprilie za to nemohla, ale brousil jsem jí solidně až před obchod, kde jsem praštil s hodinkama o pult. Usměvavá prodavačka zavolala vedoucího-majitele a ten mě vyhodil, že je můžu žalovat. Tady v Řecku!! Dovolávat se svých práv!! Je nebetyčný nesmysl. Nic z nařízení EU tu neplatí-vždyť tu nemají dodnes ani katastr, ani kanalizace.. Nevěděl jsem, jestli mu mám rozbít hubu, výklad, nebo prořezat gumy jeho nového auta. Chvíli jsem přemýšlel a pak s úsměvem nasedl na motorku a jel na pivo. A rozhodl se, že si hodinky koupím až doma.
Jenže... Přijely cvičenky studia Bikram Jogy v Praze. 15 nádherných, voňavých, kamarádských cvičenek a 3 cvičenci. Jsou tu již třetí rok a tak jim v našem malém baru „U Kocoura“ , mezi cvičením, vyprávíme zážitky a oni nám. Třetí den mi Tomáš, jeden z joginů, s milým úsměvem od ucha k uchu, nese v ruce jakýsi zelený kámen. Moje hodinky obalené řasou. „Pořád jdou“, povídá Tomáš. A dodává, že mrkli na místo co jsem jim řekl a zjistili, že to není skála, ale hromada kamenů. A tak jich pár pod vodou zkusmo odendali a našli...Mrzelo ho, že vypadají tak špatně.. Vzal jsem starý kartáček na zuby, určený pro podobné věci, zubní pastu a za 5 minut jsem Tomášovi i ostatním ukázal krásu a odolnost hodinek českého výrobce značky PR**. Ukazovaly přesný čas i datum.
Byly ve 4,5 metrech Ionského moře 6 neděl pod vodou.
Nejsou levné, ale jiné už nechci ..
