Jak jsem vymaloval

Je páteční listopadové ráno. Mám pár dní volno. Vstávám a jsem odhodlán překvapit svou milou. Překvapení spočívá v mém rozhodnutí vymalovat kuchyň.

Práce mi jde krásně od ruky a před polednem jsem hotov. Naprosto spokojen se svým dílem, netrpělivě vyčkávám příchod mé drahé polovičky. Krátce po druhé hodině je konečně doma. Sice trochu zkritizuje mnou vybraný odstín barvy, jinak si však prý zasloužím odměnu. Mám si říct co bude první jídlo uvařené v novém lesku kuchyňky. Volba je pro mne velmi jednoduchá. Dám si maďarský gulášek.

Jak se později ukazuje, toto bylo špatné rozhodnutí a nastal zde zlom krásně započatého dne.

První problémek totiž nastává ve chvíli, kdy je mi připomenuto, že náš stařičký Papinuv hrnec už před dvěma měsíci dosloužil. Dnes však mám skvělou formu. Beru peněženku, hupsnu do auta a za třičtrvtě hodinky vcházím s novým (velmi levným-to však zatajím) papiňákem.

Usadím se ve svém křesílku a za chvíli již slyším zvuk unikající páry. S představou vynikající večeře zavírám oči. Tady ovšem doopravdy končí dnešní idylický den.

Z chvíle oddechu mě vyrušuje prosebný hlas. Že prý ten hrnec nejde otevřít.

S namachrovaným výrazem ve tváři vstupuji do kuchyně a se slovy: "Ženo ustup, lidé říkají že na tohle jsem odborník", přistupuji k našemu novému Papinovu hrnci.

Po chvilce zápolení s uzávěrem se ozývá něco jako kliklakcvakssst a z hrnce se valí vroucí magma. Ve snaze zakrýt si obličej zvedám prudce ruku, kterou srážím poličku s kořenkami. Po jedné nerozbité skleničce uklouznu a rozsedávám plný odpadkový koš.

Výraz ve tváři se rychle změnil z namachrovaného borce na úplného idiota. Při pohledu na dnes již podruhé vymalovanou kuchyň, se mi kupodivu honí v hlavě jediná myšlenka: tak a guláš je v pr..li.

V neděli máme vymalováno potřetí, tentokrát i správným odstínem, také máme k večeři maďarský guláš, uvařený v novém (trochu dražším) papiňáku.

P.S. Tento příběh a postavy v něm vystupující jsou zcela smyšleny, pokud se někdo domnívá, že se v něm poznává nebo zná někoho, kdo by takový příběh zažil nebo v něm mohl figurovat, jde o podobnost čistě náhodnou.