Čechy plné ochránců zdraví a přírody

Myslel jsem si, že vztah Čechů k přírodě je spíš vlažný. Mýlil jsem se. V poslední době se ochránci přírody vyrojili jak houby po dešti – a spolu s přírodou brání s nebývalou vervou i své zdraví.

Na svých 1,5 ha se snažím hospodařit co nejvíce udržitelně, pěstuji si vlastní potraviny, seno, sázím ovocné i jiné dřeviny (můj první jírovec vypěstovaný „ze semínka“ už plodil kaštany!), snažím se o co největší druhovou pestrost, chovám včely, vylíhnou se u mě desítky potápníků, vážek... prostě ostrov přírody. Téměř 2.000 m2 dokonce kosím jen ruční kosou!

Myslel jsem, že svým vztahem k přírodě patřím mezi výjimky a podivíny. Často jsem slýchal „A proč radši nejedeš někam na výlet místo té dřiny, stojí ti to za to? Vždyť ti to ani nic nevydělá a máš s tím akorát práci.“

Moje srdce přírodomila v poslední době ale žasne blahem. Po čtení diskuzí odpůrců VTE už je mi jasné, že česká příroda je v bezpečí – co Čech, to bojovník za její práva.

Češi, nezlomní ochránci zdraví a přírody!

„Víte, kolik zabije takovej větrník ptáků!!!“ zuří Jaruna, majitelka šesti nekastrovaných koček.

„No a ten hmyz, víte kolik hmyzu zahyne na těch lopatkách?!“ říká Petr, který miluje projížďky autem bez cíle a neustále má na čelním skle a přední masce nějaké fleky.

„Vždyť kolem toho nebude nic žít!“ vykřikuje Hynek, který svou zahradu kosí na dva centimetry a hůře udržovatelná zákoutí radši vybetonoval.

„A ten hluk, člověk si neužije chvíli klidu!“ doplňuje Jarunu její starej, kterej tráví většinu víkendů s motorovkou a benzínovou sekačkou.

„Vždyť to není vůbec ekologický!“ obává se Radim, zatímco mu před domem běží auto na volnoběh, aby si vyhřál interiér.

„Vůbec je nezajímá, jak to ovlivní lidi kolem!“ stěžuje si Petr, když zapaluje hromadu vlhké trávy pod okny sousedky větrající dům a sušící prádlo.

„Bude to blikat celou noc!“ obává se Zdeněk, který má na domě vánoční osvětlení od listopadu do března.

„Ať si to postavěj na svý zahradě, já to tady nechci!“ Petra, která by měla mít stožár 800 m od svého pozemku, a zároveň sousedka Jirky, příznivce větrné elektrárny.

„Kazí to krajinný ráz! To už nebude ta naše krásná příroda!“ rozčiluje se Franta při pohledu z terasy svého satelitního domku v bývalém sadu, mezi řadami identických bungalovů.

„Ničí to klima a vysušuje půdu!“ argumentuje Jonáš, který vykácel všechny vzrostlé stromy v okolí, aby měl více slunce na terase a nemusel hrabat listí.

„Víte kolik železobetonu je v těch základech? To je strašný!“ stěžuje si Karel z nákupního centra o rozloze 15 hektarů, vybudovaného na orné půdě za městem.

„Ty lopatky nejdou recyklovat!“ říká Radek, který každý týden naplní tři popelnice a stěžuje si na nedostatečný svoz komunálního odpadu.

„V Německu už to zakazujou!“ pronáší sebevědomě Bohouš, který byl naposledy za hranicemi v roce 1998.

„Vždyť nám to úplně zhuntuje zdraví, to nemůžeme dopustit!“ nadává Honza se štamgasty v hospodě.

„Já tady za chvíli nebudu, ale co naše vnoučata! Budou muset koukat na ta monstra!“ stěžuje si babička Honzíka, který tráví osm hodin denně na telefonu.

„No a naše děti! Ty v tom budou muset vyrůstat! To se netýká jen nás!“ říká Pepa a típne cigaretu o lavičku na dětském hřišti.

Nejsem nekritický obdivovatel větrníků, ale pokud máme řešit krajinu, klima a naše zdraví, možná bychom mohli začít už teď – ne u VTE, ale u sebe.

To, co se strhlo ohledně větrných elektráren, je docela nevídané a fascinující. Tolik lidí s naprosto vyhraněným názorem. Lidé, kteří si stěžují na nekomunikaci negativ, zároveň zpochybňují jakákoliv pozitiva a vše, co se neshoduje s jejich názorem, považují za lež. Lidé, kteří v životě nevysadili ani jediný strom a vykáceli co šlo, nyní poučují o ochraně krajiny. Lidé, kteří sekají svůj trávník na 2 cm a zbytek betonují, najednou mají starost o hmyz. Lidé, kteří chovají několik nekastrovaných koček, najednou mají strach o ptáčky. Lidé, kteří kouří, pijí alkohol, jedí ve fastfoodech, najednou mají strach o své zdraví. Lidé, kteří ještě nedávno měli obtíže s pochopením fyziky pro 6. třídu, jsou nyní odborníci na šíření zvuku a jeho vlivu na organismus. Lidé, kteří dříve nepřečetli jedinou odbornou knihu, dnes nasávají zahraniční studie. Lidé, kteří žili konzumním životem a plní jednu popelnici komunálu za druhou, teď mají obavu i o to, jak se bude větrník po 30 letech výroby elektřiny recyklovat. Lidé, kteří trávili volný čas v nákupních centrech o rozloze několika hektarů, teď mají obavu i o železobetonové základy pod elektrárnou.