Vláda neschopných s nelogickým mozkem

Zjednodušený komiks o komplikovaném tématu.  Postavení lidí ve společnosti funguje jako lučavka královská a hodnotí rozumové výkony jednotlivců.

Vláda neschopných s nelogickým mozkem

V 19. a v první polovině 20. století jsme byli úspěšní výrobci strojů a zařízení, především se jednalo o auta a motocykly Jawa a ČZ. Po roce 1948 dochází k úpadku, ze kterého se výroba motorek doposud nedokázala vzpamatovat. Používám tento příklad, abych ozřejmil souvislosti s úpadkem evropské společnosti, ze kterého se také nemůžeme vzpamatovat, jedná se ale o něco mnohem důležitějšího, než je konstrukce dopravních prostředků. Jde nám tentokrát opět o život. Rozhodující jsou lidé, kteří jsou u toho v čele lidských uskupení. Komunisté na rozhodovací místa dosadili věrné členy strany, kteří s jejich omezenou rozumovou výbavou vykazovali neschopnost logicky analyzovat totalitní poměry ve společnosti, proto vstoupili do vůdčí strany, která jim poskytovala různé výhody proti nestraníkům. Lidé s nelogickým mozkem se nechají svést téměř jakýmkoli lákadlem, ale nedokážou posléze úspěšně řešit další zadané úlohy, tedy například konstrukci aut a motocyklů, bohužel také společenské poměry. Postavení lidí ve společnosti funguje jako lučavka královská a hodnotí rozumové výkony jednotlivců.

   Werich dospěl k názoru, že lidé, kteří si pamatují, nemusejí moc přemýšlet, je o tom jeho citát. V hodně dospělém věku se k tomu závěru připojuji, budu troufale pokračovat, i když jen hypoteticky. Zřejmě máme v mozku shodný počet neuronů a synapsí, jenže někomu se specializují na paměťové výkony, někomu na logiku, nebo napůl, asi neexistuje jedinec, který by si dokonale pamatoval a měl perfektní logiku. Napoleon, Stalin a Hitler, měli mimořádnou mechanickou paměť. Vůdce ohromoval generály takticko technickými daty zbraní od revolverů po ponorky, ale jako stratég byl naprostý idiot, jeho válka byla prohraná dopředu, podobně jako nastolení komunistické diktatury a Napoleonovo tažení do Ruska.

    Naprostá většina voličů s nelogickým mozkem si vůbec neuvědomuje, že totalita dál pokračuje. Hlavní známkou tohoto uspořádání je skutečnost, kdy si organizátoři sociálního experimentu za peníze pořídí příslušné poskoky, kteří jim pomáhají zvládnout většinu ostatních, což je rozhodující u voleb v zástupní demokracii. Lenin dostal peníze od Němců, aby Rusko přestalo válčit v první světové válce, potom už to byly jako obvykle daně, zavedl komunismus. Hitler dostal peníze od průmyslového a finančního kapitálu, aby potlačil komunistické nebezpečí, potom už to byly jako obvykle daně, zavedl nacismus. Komunisté v Československu ovládli moc násilím podporováním infiltrací idejí a pušek pro policii a lidové milice, potom už to byly jako obvykle daně, zavedli socialismus. Dnešní totalitní režimy v Evropě provozované pod zastíracím názvem jako sociální, včetně našeho v ČR používaného daňového břemene kolem 50 %, si za daňové peníze pořizují dostatečné množství pro ně podmiňujících, zopakuji poskoků, kteří jim zajišťují příslušnou propagandistickou omáčku, případně zákonné zákroky proti těm, kteří by úplně nevěřili.

    Středověk se obešel s daněmi okolo 10 %. První američtí prezidenti snili o státu bez daní a začali s 5 %, jenomže pro rozumové omezence je lákadlo neodolatelné, vede totiž k drogové závislosti na penězích a moci. Všichni takzvaní politici v zástupní demokracii si pořizují platy v násobcích průměrných, počínaje prezidentem a konče starostou v Horní Dolní.

      A tak jsme si od faraonů, přes knížata, krále, císaře, moc nepolepšili, peníze a moc přitahují neschopné jako lucerna noční můry. Obvykle se příslušní exponenti také spálí, jak ukazují osudy shora uvedených. Momentálně jde o to, abychom to neodnesli s nimi. Jde především o dvě nebezpečí, islamizaci Evropy a ekologickou katastrofu. To první nebezpečí je dané tím, že politici jako vůdčí element ve společnosti se zřekli původní, posléze křesťanské morálky, a začali si na svoje živobytí a oblbovací rejdy krást jak straky, ovšem podle jejich zákonů, tedy jakoby legálně. O druhém nebezpečí píše ekolog v LN ze dne 24. 3. 2017 v článku Scénář šestý, dokonalá bouře. Jde o souběh abnormalit jako je sucho, nedostatek potravin, krutá zima, silný vítr, letní vedro. V Jižní Africe za podobných okolností umírají lidé.

      Každému trochu myslícímu člověku musí být jasné, že nebezpečí je aktuální. Původní evropské obyvatelstvo pomalu vymírá, nepřizpůsobiví a přistěhovalci se množí. V zimě i v létě padají teplotní rekordy, hladina spodních vod klesá.

     Přes uvedené skutečnosti a hrozící nebezpečí je stále dost lidí, kteří si říkají politici, díky jejich nelogickému mozku, obvykle jen paměťovému, pokračují v krasojízdě, tedy tanečcích kolem zlatého telete. Přitom nacházejí dost užitečných idiotů, kteří jim zaručují úspěch pomocí podplácené propagandy, kultury, filosofie, sociologie, politologie, jurisdikce. Obzvlášť vítaní jsou ti s tituly před a za jménem, nechápající nositelé státních vyznamenání, českých lvů, zlatých slavíků, Oskarů, národních umělců, zasloužilých sportovců a podobně. Různí sloužící v různých ústavech, úřadech včetně výzkumných a vědeckých. Je jich mnoho, kam oko dohlédne, jde z toho hrůza. U voleb se postarají o další volební vítězství neschopných s nelogickým mozkem, zločinců závislých na moci a cizích penězích.

     S pokračováním tragédie začal už tatíček Masaryk, když nás osvobodil z monarchie a rozhodl se, že si to taky užije. Přisvojil si podíl z daňové kořisti, sedl na bílého koně a nechal se oslavovat. On ani jeho pátečníci nedokázali odhadnout, že řešení je jenom přímá demokracie švýcarského typu.

    Z uvedeného stručného přehledu vyplývá, že zachránit nás mohou jedině lidé, kteří disponují logickým mozkem, který jim umožnil dopracovat se podobných závěrů, jako jsou napsány v Desateru, tedy, že vraždit, krást a lhát se nesmí a dál, že tyto poklesky nejsou jen hřích, ze kterého se dá vyzpovídat u faráře a odříkat pár modlitbiček jako pokání, že jde o zločin proti lidskosti, který vede ke katastrofě, zlikvidování morálních hodnot a posléze celé euroamerické civilizace.

Karel Pavlíček