Současná situace trochu jinak než v LN,RP, případně v ČT 1

Současná situace trochu jinak než v LN,RP, případně v ČT 1

Ten experiment s tak zvanými politiky a právníky se vůbec nepovedl. Zavinili to vlastně korunované hlavy s první světovou válkou, když musely pomřít miliony hochů z vesnic na úrodných rovinách a v kopcích, kde se pásly ovce, kterým nebylo nic po nesmyslném konfliktu. Zůstaly po nich jen pomníčky se jmény, a touha skoncovat  s vládou urozených panáků, u pozůstalých. A tak vylezli na uvolněnou scénu noví mužové, politici. První, co si pořídili, bylo výsadní postavení mimo tržní mechanizmus. My budeme vládnout a ovládaní na nás budou přispívat. Samozřejmě ne zrovna málo a zcela nezávisle na nějakém hodnocení. Místo dosavadní dobrovolné spolupráce v občanské společnosti na sklonku 19 století, politici srazili vývoj zpět a pro zajištění potupné parazitické existence zavedli primitivní násilí podmíněné převahou policie a výkonem státní exekutivy. Zdání legality mají zajišťovat zbrusu nové zákony sesmolené tak zvanými právníky na hony vzdálené od morálky, kterou máme uloženou v dědičné informaci. K tomu příslušné platy pro všechny, kteří jsou ochotní akceptovat tyhle pořádky a samozřejmě spolupracovat. Peníze a výhody, zřejmě to nejlákavější a docela dobře vyzkoušené od vysoce urozených předchůdců. Vůdce dělníků na Rusi, soudruh Lenin začal jezdit v Rolls-Royce, o platu nemluvě.

   My, co tvořivě pracujeme, bychom udělali přes noc zázraky, kdyby nás neokrádali neschopní. Mohli bychom investovat peníze do výrobních procesů místo do golfových hřišť, akvaparků a podobných atrakcí, které by mohly počkat, až se vzpamatujeme.

Naši situaci charakterizuje fakt, že nás předstíraně vedou, ale spíš dirigují ti, co se od ostatních nechají platit. Takhle získané peníze se jmenují daně, ale díky tomu, že se vybírají použitím násilí, jedná se o obyčejný lup, zvlášť když se míra zdanění přehoupne přes 10%, momentálně jsme v moha případech u svobodných bezdětných na 70%. Ale ne jen to, za snadno pořízené peníze se dají pořídit jim podobní do rolí přisluhovačů, kteří se hlásí obvykle v hojném počtu. K tomu samozřejmě propaganda s nějakými kulturními pracovníky a velkovýroba zbrusu nových zákonů. Právníci jsou osvědčeně neúnavní, je potřeba naplnit skříně novými zákony a vyhláškami, vytvořit svět, ve kterém si nikdo nebude jistý, co ještě smí a co už ne, kde se nikdo nemůže vyznat ani orientovat, samozřejmě ani tvůrci této  džungle, kteří si za provádění v bludišti nechají platit. Ti nejstrašnější politici ve 20 století si pořídili zákony, podle kterých šlo vraždit potenciální odpůrce, což se posléze neosvědčilo. Momentálně se už jenom zákonně krade, to byl ostatně vždycky hlavní motiv všech neschopných.

     Výsadní pozice, ve které se politici nacházejí, má jen zdánlivé výhody. Především nositele odtrhne od problematiky těch, které mají jakoby vést. Usadí se za tlustými zdmi paláců z dob minulých. Místo topení v krbu z chodby si nechají pořídit klimatizaci a okna zasklít minimálně třemi vakuovanými skly tak, aby případný hluk zvenčí příliš nerušil. Také není vhodné obtěžovat s problémy těch, kteří zůstali venku. Nezaměstnanost, nezajímá, my práci máme, zvyšují se počty lidí s psychickými problémy, nezajímá, od toho jsou antidepresiva, ucpané silnice, nezajímá, my nikam nespěcháme, zdražování potravin, nezajímá, my máme svoje platy, deficitní financování rozpočtu,  nezajímá, my můžeme nechat tisknout peníze, případně dělat dluhy, Romů přibývá, ostatních ubývá, nezajímá, po nás potopa.

     Naši situaci negativně ovlivňuje i to, že šance politika na návrat do původních pracovních poměrů začnou ve funkci rychle chátrat. Začne se děsit toho, že by si měl vydělávat tvořivou prací, která obstojí na trhu, kde se neustále mění podmínky. Navíc, díky volebnímu mechanizmu o něm v podstatě rozhodují jiní lidé, jejichž přízeň je vrtkavá. Jedná se o velmi riskantní postavení, navíc pod drobnohledem veřejnosti. Politici zjišťují, že se nacházejí v labilní pozici, takže v podvědomí vyvstává potřeba finančně se zabezpečit i na dobu, až budou nepřízní osudu, tedy voličů, odkázáni zpět mezi lid obecný, mimo státní penězovody. Tahle pochopitelná obava je vede k tomu pokusit se o řešení už ne v tisících, ale v milionech, pomocí krabic od vína. Na to se se střídavým úspěchem používají subvence a dotace, ze kterých může něco ukápnout.  Nejhorší ale je, že tihle znejistění vystrašenci, rozhodují o hromadě peněz ze státního rozpočtu. Díky předchozím předpokladům to dělají špatně. Výnosy z daní nestačí na pokrytí výdajů státních institucí. Jsme tedy nevýkonná společnost, která nevytváří nadhodnotu. Pokud by takto neúčinně hospodařila domácnost, brzy by její členové pomřeli hlady. Něco podobného hrozí i nám, zatím se to ale vůdcům daří oddálit, pomocí různých kliček, když zvedají daně nebo se legálně zmocňují úspor obyvatelstva tisknutím peněz, půjčují si, a tak dále.   

 Máme neúspěch, pod vedením demokraticky zvolených politiků se začínáme dělit na dvě skupiny, které se od sebe liší především získáváním prostředků k obživě nebo v lepším případě, k blahobytnému životu. Jedni stále bohatnou, jiní chudnou a nůžky se rozevírají. Jde o to, které místo zaujímáme v pyramidě vznikající díky tak zvané monetární a fiskální činnosti centrálních bank z iniciativy politiků. Při vyrábění peněz bohatnou ti, kteří jsou první na řadě a tvoří vrchol pyramidy, směrem dolů profit ubývá a ti u základny mají naopak povinnost zakotvenou samozřejmě v příslušných zákonech celou lumpárnu zaplatit. Jde o lidskou morálku. Bohatnou ti, kteří na nějakou morálku kašlou a obsluhují se v tiskárně. Chudnou ti, pro které nezbývá nic jiného, než se živit morálně, podle principu má dáti, dal. Emitováním peněz bankami na příkaz politiků samozřejmě žádná hodnota nevzniká, jenom se zvětšuje břemeno, které nesou na svých zádech ti, kteří ještě tvořivě pracují, když musejí splácet sekeru, kterou neudělali. Výkon společenství se samozřejmě zhoršuje, což dokumentuje zadlužení státu. Především nejsou peníze na výkon práce. Mimochodem tím vzniká nezaměstnanost, ale to je pro ty nahoře nepodstatné. My dole máme čím dál starší auta a bydlíme v domech, které mají jen vyměněná okna a krov, což by byla taky maličkost, ale mezi obyvatelstvem přibývá stresových situací z neustálé změny poměrů, obvykle k horšímu. Dokumentují to počty depresivních pacientů, taky jsme se přestali rozmnožovat.

Rozhodně to tady není žádná procházka růžovým sadem. Neválčíme zatím s příslušníky militantních náboženství, ale jde zde stále o život, mohli by o tom vyprávět doktoři z psychiatrických ordinací.

    Návody jak zlepšit naši situaci se při tom dají logicky odvodit. Je potřeba, abychom jako společnost vytvářeli nadhodnotu, ne dluhy. Dá se to snadno zařídit odstraněním parazitů a parazitských činností, funkcí svobodného trhu, podle principu: Nikdo nesmí dostat nic zadarmo. Tenhle problém musí s úspěchem řešit každý soukromý švec, pekař, každý majitel továrny, každá žena v domácnosti. Nic na tom není. Dokázali to i soudruzi v Číně, s obrovskými přebytky rozpočtu, když zavedli tržní kapitalizmus pod záštitou komunistické diktatury.

Naše mocenská klika se montuje do všeho, zřejmě mají pocit, že jsou nadaní velkou inteligencí a mají na to nezadatelné právo, počínaje rozhodováním o tom, kde se smí občan oddávat požitku kouření nikotinové cigarety, až po udělování povolení k tomu, kde a jak má postavit svůj dům. Řeší, komu nasadí za krk exekutora s výsadními právy, kdy mají mít zavřeno soukromé obchody, prostě nezastaví se před ničím. Při tom se obsluhují našimi penězi, které nechávají zrekvírovat ozbrojenci, jako bychom byli na válečném tažení, bez ohledu na životní situaci okrádaných.

   Základní problém je v tom, že pro činnost, kterou si osobují, nejsou dostatečně nadaní, jsou trochu hloupí, jenom si pamatují, ale nedovedou logicky přemýšlet. Mimo žvanění za řečnickými pultíky se nepotřebují nikde osvědčovat, a to mají stále možnost nechat si proslov napsat někým trochu chytřejším a potom to jenom přeříkat. Nemusejí skládat žádné zkoušky, absolvovat inteligenční testy, někteří nestačili ani zavadit o nějakou smysluplnou práci a stali se politiky od narození, případně to zdědili po tatínkovi. Neřeší zaměstnanost, neřeší problém se zadlužením, neřeší přibývání Romů, ubývání původního obyvatelstva, neřeší nárůst depresí a počty sebevražd. Jenom kouření v restauracích a svoje platy, případně jestli jim smí být odtaženo auto. Pouze zdánlivě vládnou a nechávají se platit z rozpočtu. Tahle praxe s těmi, kteří parazitují na ostatních, se naprosto katastrofálně osvědčuje už od té doby, co jsme začali produkovat přebytky, a někdo se rozhodl, že místo lovu divoké zvěře nebo práce na políčku, na to půjde jinak. Začali to šamani s obětinou, ti poměrně slušně. Na oltář se dávalo dobrovolně, podle toho jak se kdo nechal oblbnout vírou v ovlivňování bohů. Teď už to není žádná legrace, platit musíme i my, co na báchorky o tom, že vbrzku bude zařízeno všeobecné zbohatnutí z vůle politiků, nevěříme, pod přísnými tresty.