Samizdat II. pokračování: Svět jak má být, skončil v roce 1914 na sv. Annu

Snížení daní zajistí návrat k vytvoření společnosti spolupracujících, místo současné parazitické. Příznaky společnosti parazitické známe dokonale, společnost spolupracujících z konce 19. století vypadala diametrálně jinak.

      Dost historie a nářků nad ponurou současností. Z uvedeného plyne, že náš problém, který řeší naši problematiku, zní: Do čela společnosti musejí morální a inteligentní, jako tomu bylo vždycky, když jsme měli úspěch. Malér je v tom, že je jich velmi málo, zlomky promile, tak 10 až 100 z milionu v různém stupni použitelnosti. Identifikovat se dají snadno, i když zrovna nevěří v boha, nevraždí, nekradou a nelžou podle Mojžíše a chápou, že z hříchů se nedá vyzpovídat a jen odříkat pár modliteb u oltáře jako pokání, ale že se za ně pyká hned tady na zemi přímo, nebo v dětech nebo v dalším pokolení. Prozřetelnost a Pravda neodpouštějí, stačí se podívat kolem. Jde tedy o to určit, kdo je nebezpečný blázen a kdo dokáže použitím logiky, která je bohužel u lidí v nepřímé úměře s jejich mechanickou pamětí, akceptovat vrozenou morálku. Obávám se, že navzdory psychologům s mnoha tituly před a za jménem, není problematika vytipování lidí schopných vést ostatní, uspokojivě vyřešena. Plete se do toho také určení inteligenčního kvocientu, což je další problém. Nacističtí zločinci před norimberským soudem měli podle psychologa IQ mezi 120 až 140, Hitlera tipovali na 140. Podle mého závěru řeší problematiku určení inteligence a z toho vyplývající morálky daleko účinněji přirozená soutěž mezi lidmi na svobodném trhu příležitostí neregulovaném nepřirozenými zákony. Tento závěr použil zmiňovaný rakouský ministr Pillersdorf, jeho opatření navazuje na praxi z ontogeneze druhu člověk, kdy smečku, kmen, rod, vedli ti nejlepší lovci, sběrači, zemědělci, kteří dokázali ulovit mamuta a posléze neměli na poli mezi obilím moc koukolu. Kdo špatně volil neschopného, zanikl, což hrozí i nám.

      Výjimečnost empatického nadání osvětluje příklad doktora Ignáce Semmelweise, který pracoval jako porodník v nemocnici s velkou úmrtností rodiček na horečku omladnic. Na rozdíl od dalších zdravotníků, kteří skutečnost jenom konstatovali, Semmelweis se rozhodl najít příčinu, což se mu po víceletém snažení také podařilo, když nechal zavést dezinfekci personálu v příslušné porodnici. Trvalo dalších 25 let, než ostatní lékaři beze zbytku přijali skutečnost, že za úmrtí rodiček mohou oni, když nedodržují hygienické zásady.

   V dané situaci nemůžeme čekat podobně dlouho jako v uvedeném podobenství, než parazitickým politikům dojde, že jsou žábou na prameni a že kvůli nim dál umírají lidé s depresemi, v mizerných autech na úzkých silnicích a teroristickými útoky, že by se měli podívat do nedávné historie a vzdát se řízení společnosti, když nejsou dost empatičtí, morální a inteligentní, jednoduše, když na to rozumově nemají.

    Dovolím si předpovědět hlavní rysy nového, tedy vlastně původního uspořádání, které se osvědčilo mnohem lépe, než současné. Především bude opět zrušeno nevolnictví, tentokrát daňové. Osvobozený, tudíž relativně bohatý občan, si bude moci vybrat, na jaké účely budou použity jeho vlastní peníze. To je totiž základní vymoženost. Místo marnotratného přerozdělování národního bohatství politiky, bude občan vynakládat prostředky účelně. Komu to není jasné, několik markantních příkladů. Proč má nevěřící platit církvím, proč máme dotovat zemědělství 50 miliardami, nač potřebuje ministerstvo průmyslu a obchodu 40 miliard, ministerstvo financí 20 miliard. Když někdo sám zpívá a hraje fotbal, nechápu, proč má přispívat jiným na kulturu a sport. Když půjdou vězňové pracovat, nebude ministerstvo spravedlnosti potřebovat celých 25 miliard. Když nebudou politici dělat dluhy, nebude potřeba splácet 60 miliard. Základem bude samozřejmě obrana před vnějším i vnitřním nebezpečím, základní školství, důchodový systém. Pro tyto účely bude stačit asi 15% daňové zatížení. Výdaje na tak zvaná sociální opatření půjdou rozhodujícím způsobem omezit, když jako druhé opatření bude nastolení zásluhového principu, pro jednoduchost. Nikdo nesmí dostat nic zadarmo, pokud není tělesně nebo rozumově omezený, s výjimkou bezdomovců, kteří se zřekli lidských hodnot. Počínaje Romy, přistěhovalci, politiky, prezidentem konče. Jenom výdaje na politiky a vládu činí kolem deseti miliard, odměnou jsou nám stovky zcela zbytečných nepřirozených zákonů. Ve Švýcarsku stačí ročně jeden zákon a poslanci se scházejí čtyřikrát do roka. Máme mnoho zbytečných úřadů a ústavů včetně kanceláře veřejného ochránce práv za sto milionů, který nás před daňovým nevolnictvím nechrání. Pro politiky a jejich spolupachatele se zdá řešení situace počítači zcela nepochopitelná, asi stejně, jako existence států s přímou demokracií, které v případě Švýcarska úspěšně fungují tři sta let.

     Uvedená opatření znamenají návrat k vytvoření společnosti spolupracujících, místo současné parazitické. Příznaky společnosti parazitické známe dokonale, společnost spolupracujících z konce 19. století vypadala diametrálně jinak. Hlavním rysem téhle společnosti byl fakt, že občané spolu spolupracovali na rovné úrovni. Dnešní občané žijící ve společnosti parazitické, vedené daňovými příživníky v parlamentu a senátu, nevědí, co je spolupracující společenství. Vysvětlení je na delší článek, dovolím si jen základní rysy. Především nikdo nekrade, mimo těch co lezou v noci přes ploty. To znamená, vládnoucí si nepořídili namáhavým zvednutím ruky zákony, které zlodějnu zdánlivě legalizují. Neexistuje přerozdělování. Sociální výkony se provádějí daleko účinněji a levněji na základě dobrovolnosti, obvykle s vysokým podílem církve. Když se nekrade a nepřerozděluje, občané zjistí, kdo je morální a dá se mu důvěřovat bez obsáhlých smluv s podezřele malými písmeny, takže si mohou vzájemně poskytovat služby s minimálním rizikem, že se napálí, bez právníků s podezřele vysokým palmárem. Nemusejí se obávat trestů za nedodržení umělých zákonů na tisících stranách, při prosazování zásady “neznalost zákona neomlouvá“, což je samo o sobě děsivé. Občané zjišťují, že jsou svobodní a úspěšní a bohatí úměrně úsilí, které vynakládají. Jako důkaz, že taková společnost existovala, uvádím zdánlivě nesouvisející skutečnost. Představte si, že po práci, odpoledne obvykle od 18 do 20 hodin chodí téměř všichni občané ve městě na korzo, usmívají se na sebe, mluví spolu, hlavně si nezávidí. Komu připadá tohle líčení jako pohádka, může si najít doklady o tomto fenoménu v záznamech a knihách z konce devatenáctého století. V parazitické společnosti je něco takového nerealizovatelné, kdo by se usmíval na poslance s platem 100 tisíc, na exekutora, člena povinných komor, státních kulturních institucí, sportovních spolků, placených podle jakýchsi zákonů, bez vztahu na výkonový princip, na pana starostu, zároveň pana poslance a zároveň pana hejtmana s platem 300 tisíc, blahorodí by také mezi pracující nechodilo, sedí v limuzíně nebo v klimatizovaném sále mezi svými.

        Z uvedeného vyplývá závěr: Společnost spolupracujících je bohatá, společnost parazitická je zchudlá, občané zděšení, bezradní s vysokým výskytem duševních chorob.

    Bohužel, parazitičtí politici vytvořili všechny možné zábrany, aby se inteligentní a morální nemohli prosadit. Naštěstí už jsou trochu znejistělí. Asi jinak uvažující už nebudou upalovat na hranici, jako dříve kacíře, nebudou je soudit ve vykonstruovaných procesech, ale pořád je vhodné zavírat je do blázinců jako nebezpečné podněcovatele nějakých změn. Přesto existuje reálná naděje. Tentokrát se navzdory momentálně používané cesty zpět do otroctví prosazuje dál technický pokrok, naštěstí, protože okrádaní občané poslušni nesmyslných zákonů jsou k ničemu, jen skrčenci, se kterými se nedá nic zachránit. Pomůže nám, až počítače ke stávající fenomenální paměti dostanou také logiku, potom bude moci každý na svém PC zjistit, kdo a co je příčinou jeho obav a vyvodit z toho závěry pro další jednání. Minimálně se z počátku prosadí přímá demokracie proti zástupní. Počítače vybavené logikou nám nemusí diktovat nějaká odlidštěná opatření, stačí, když z postojů a projevů občanů vytipují ty, kteří jsou natolik obdařeni logikou pro analýzu lidského údělu, že se nedají podplatit nejen penězi v krabici od vína, ale také loupáním perníku z chaloupky státního rozpočtu. Tihle lidé vyřeší snadno zdánlivě složitou úlohu, minimálně tím, že znovu zavedou zásluhový princip o tom, že každý musí udělat něco hmatatelného pro vlast a společnost, místo žvanění do mikrofonu se zesilovači nebo zvedání ruky pro zákaz kouření. Některá opatření z mnoha nutných jsem popsal shora v článku. 

Karel Pavlíček

Díky dokonalé analýze současné situace a všech historických zkušeností počítače s logikou:

- doporučí všem, aby se obnovil docela osvědčený proces z počátku letopočtu, kdy se ti, co věřili v Boha, nechali pokřtít s tím, že budou dodržovat zákaz vraždy, zlodějny a lži mimo jiného. Mojžíšův Bůh totiž dál existuje, jmenuje se morálka a empatie

- jemně naznačí i těm, kteří se prohlašují za pokračovatele úspěšného období s prosazováním  křesťanství, trvajícího dva tisíce let, že musejí dál vystupovat v duchu učení Jana Husa, ctít pravdu a věřit v pravdu. Že se musejí pokusit obnovit tradici vítězství morálky nad nízkou hamižností současných politiků. Panu kardinálovi Dukovi a ostatním vysvětlí, že je nevhodné, aby se nechával vyznamenat prezidentem Zemanem, který stojí v čele daňových loupežníků, kteří hřeší proti Desateru, aniž by svých hříchů litovali, vyzpovídali se a činili pokání.