Inflace jako zakonzervovaný zločin.

Inflace jako zakonzervovaný zločin.

I když to někomu bude připadat nepravděpodobné svět stále funguje na jakoby staromódních principech, jako je spravedlnost, poctivost, morálka a podobně. Mělo by obstát i to, že bez práce nejsou koláče, kdo nepracuje ať nejí. Tyhle pojmy a jejich obsah si pamatujeme od rodičů, případně  ze školy, jsou zakotveny v desateru, které tvoří základ křesťanství. Dokonce při podrobnějším zkoumání se dá zjistit, že morální zásady jsou tvorům se sociálním chováním vrozeny, aspoň to dokazují vědecké pokusy s opicemi. Možná že jako hommo sapiens nebudeme příliš vzdáleni se svojí dědičnou výbavou.

Kdo je vybaven analytickým mozkem, může zjistit, že hlasatelé oficielní státní právní doktríny vyrábějí zlepšovací návrhy, které popírají shora uvedené a slouží k ospravedlnění příživnictví. Normálně by to samozřejmě svatá prozřetelnost zatrhla, je tedy potřeba použít násilí, jako vždycky v podobných případech, aby parazitizmus dál profitoval. Úhrnně se pomůcka jmenuje státní exekutiva zorganizovaná ke službám lidí, kteří si momentálně zvolili pojmenování politici, když  původní názvy jako faraon, král, císař, panovník, vypadají nemoderně. Taky bohužel platí, že  tresty za provinění se nedostavují vzápětí a odměna za snahou se někde toulá takže všechno působí trochu nepřehledně , někdy to trvá dost dlouho, než dojde k vyrovnání.

 Proto, když je k dispozici mocenský aparát a je  zákony ospravedlněno použití násilí,  není velký problém popřít  morálku a rozhodnout se  švindlovat. V hospodářství tomu ekonomové říkají , že se vytváří bublina, což je zcela zavádějící, správné by bylo hned pojmenovat, že se vytváří zločin. Před americkou krizí v roce 1929 se jednalo o nafouknutí akciového trhu zcela mimo realitu. Momentální evropské krize vznikají hlavně dík bankovním půjčkám, které nemohou být v očekávaném termínu splaceny. Při tomhle konání se jedná o  zisk  těch, kteří dokáží zblbnout část publika a dostanou se k jejich penězům, nebo z toho mají jiné výhody, na příklad když profitují na počtu úvěrových smluv jako zaměstnanci bank. Švindl a podvody se samozřejmě časem provalí a viníci a hloupí by měli být potrestáni. Jenomže teď vstupují na scénu politici. V Americe po vypuknutí krize, v Evropě od té doby co jsou na světě a začnou dávat věci do pořádku. Na radu vysoce vzdělaných otitulovaných a oceněných lidí, kteří jakoby rozumí ekonomice se zřídily příslušné instituce v režii státu, říká se jim opět banky, ale rozhodně se svojí činností vymykají z obvyklého režimu,  jejich úlohou je potom jakoby zachraňovat co se dá. Používaný recept je prostinký. Předchůdci těch dnešních používali trochu pracnou pomůcku, tavili zlaté nebo stříbrné mince a přidávali do těch nových barevné kovy. Asi se trochu styděli, podle tehdy uznávaného křesťanského práva se jednalo o krádež, takže se o tom moc nemluvilo, ale dalo se to asi posléze poznat když měl někdo dobrý chrup. Máme ale zbrusu nové zákony, lepší policejní metody a taky jsme poněkud zhloupli, takže se to teď dělá jinak, tentokrát veřejně, nestydatě před tváří těch co na to nejvíc doplatí.

 Budou se tisknout peníze a na tabuli psát hausnumera, která se potom rozpůjčují dalším  komerčním bankám. Oficielně se tomu říká monetární a fiskální  opatření, pro investování do růstu  ekonomiky a má to být zaručený návod na úspěch. Něco by na tom bylo, kdyby tyhle nové peníze byly důsledně použity na výrobu materielních statků, byly za ně zaměstnáváni lidé, na příklad na rozvoji infrastruktury a podobně. Ve skutečnosti se  novými penězi zalepí díry v bankách po nesplacených úvěrech, zaplatí se dluhy které nadělali politici při své diletantské činnosti v tom čemu se jako říká hospodářství, něco se použije při realizaci populistických opatření která mají zvýšit naději na znovuzvolení ke korytu. Důležité je, aby se nic nehnulo. Nesmí se zjistit kdo udělal chybu, přesněji zločin a   stíhat viníky a dokonce je potrestat. Kdyby se to totiž udělalo důsledně byla by to široká škála provinění proti tomu původnímu čemu se říká morálka a z části i proti tomu umělému čemu se říká zákon. V síti by zůstalo mnoho lidí od hloupých rádců přes bankéře až k politikům kteří jsou v tom namočeni nejvíce. To se samozřejmě stát nemůže, od toho máme policii, státní exekutivu, nechápající, nebo vystrašené novináře, kulturu, sport a všechny náhradní činnosti které zastírají podstatu. Někteří dokonce velebí politiky za takovou úspěšnou iniciativu, dík které se motáme v kruhu, místo abychom zdokumentovali jaké úžasné možnosti nám dává pokrok v technice a technologii. Ani církevní hospodáři nechápou, že se jedná o zločin, podle desatera krádež, s dramatickými dozvuky pro psychiku tvorů se sociálním chováním.

 Fiskální a monetární politika se používá jako konzervant. Všechna hloupost, nemorálnost, zločinnost se uzavře do neprodyšného obalu, aby byly zachovány se všemi organizátory v neporušeném stavu. Jen občas někdo vypadne z kola ven, když jsou jeho činy v hrubém rozporu se zbytky toho co se ještě považuje za slušné chování. Tenhle proces konzervace samozřejmě něco stojí. Náklady nesou ti kteří stojí stranou

většinou nechápající přihlížející. Jejich úkolem je tvořivě pracovat a vytvářet bohatství, bohužel ani ne tak svoje vlastní,  ale národní když  v principu nedobrovolně platí daně a poplatky. Dík uvedeným opatřením se jim navíc ještě smrskává to co nějak ušetřili dík  uvedené zlodějně které se maskovaně říká inflace. Vyráběním nových peněz společnost samozřejmě nezbohatne. Jenom si organizátoři tohoto zločinu, když jim nestačí daňové výnosy, pořídí dispoziční právo s částí úspor od obyvatelstva. Jednoduše jim příslušnou částku seberou a použijí pro vlastní potřeby, taky pro svoje výplaty a především pro populistické rozdávání cetek zhlouplým voličům. Tak se stále pokračuje v odsouzeníhodné praxi komunistů z roku 1953, jen podle poněkud inovovaných zákonů a se staronovými hesly o sociálním státě.

 Naše neštěstí spočívá v tom, že politici při svých  akcích stojí v podstatě mimo děj, mimo hlavní riziko, neinvestují svoje vlastní peníze, jen svůj bohužel většinou mlhavý rozum, případně se řídí radami jakoby ekonomů, kteří jsou na stejné pozici, někdy ještě vzdálenější důsledkům svých  doporučení.

Naše neštěstí spočívá v tom, že politici působením všech prostředků které mají k dispozici zatemnili nebe lží. Dokonce to vypadá, že to nedělají zcela úmyslně, důmyslně, záměrně. Spíš je k tomu disponuje jejich omezený rozum, okolnosti toho jak se dostávají k penězům ostatních lidí, samozřejmě obyčejnou zlodějnou. Protože jsou jako všichni tvorové se sociálním chováním vybaveni svědomím, musejí sobě i světu nalhávat, že je všechno v pořádku, normální, dokonce skvělé, poslední výdobytek lidského snažení a tak dále. Posléze to bude zcela k neuvěření, když se historici budou zabývat dnešní dobou, že s tím primitivním oblbováním mohl někdo mít takový úspěch. Hlavní vinu nesou sdělovací prostředky, tedy lidé kterým se tam dostane hlasu. Asi se všichni bojí prohlásit něco proti oficielní státní doktríně, aby třeba nepřišli o dobře placené místo. Taky tak zvaní kulturní pracovníci, kteří se  více či méně přimykají k podporám které jsou jejich džobu poskytovány. Podle osvědčeného návodu k tomu poskakují státní sportovci, aby se moc nepřemýšlelo. Naproti tomu státní „pravdy“ jsou formulovány jednoduše, hlavně se omílá o svobodě a sociální spravedlnosti, inteligenci vůdců podporovaných inteligentními právníky, vzdělanými ekonomy, sociology, politology a dalšími vysoce graduovanými vyznamenanými. Kdo by se opovážil protivit se tolika naleštěným polobotkám a limuzínám, krásným sekretářkám a vysokým platům. Jenže to co vykládají na mnoha řádcích, stránkách, v mnoha zákonech je pořád sofistika, jak nám vysvětloval pan profesor Trnka, neboli šamanizmus, který nás provází od dob kdy jsme začali produkovat přebytky, neboli obyčejná lež podporovaná výkonem násilí.

Naše neštěstí spočívá v tom, že průvodním jevem je zcela pochopitelně neúspěch, protože prozřetelnost podobně jako čert, nikdy nespí a zcela objektivně hodnotí každé počínání. Místo abychom se při současném stavu techniky technologie zalykali bohatstvím, což mimochodem taky není nic příjemného a musí se s tím opatrně, trápíme se. Jde především o nezaměstnanost, taky dluhy, exekuce, máme zdravotní problémy, deprese, zločinnost. Prohráváme svoje postavení, které nám vydobyla úspěšná křesťanská revoluce, kdy se docela přesně vědělo, že vraždit, krást a lhát se nesmí. Jestli budeme dál pokračovat, jak nám ukládají právě aktuální, moderní, zákony a nařízení po cestě do pekel, máme to za pár let spočítáno.