Výbušné pagery

Tisíce pagerů používaných militantní skupinou Hizballáh explodovaly v Libanonu a Sýrii 17. září 2024. Následujícího dne, 18. září, vybuchlo v Libanonu několik radiostanic v držení členů Hizballáhu. Co se to vlastně stalo?

Dnes, v jednadvacátém století, poměrně málo lidí ví, o jaké zařízení se vlastně jedná. Koncem století minulého to byl úžasný komunikační prostředek. Před příchodem mobilních telefonů (u nás se objevily první mobily v roce 1992) byli lidé odkázáni na obyčejné telefony, a to v telefonních budkách, v kancelářích, podnicích a zdaleka ne každý měl vzácný telefonní přístroj doma. Přitom byla zaměstnání, kdy lidé pracující v pohotovostním režimu museli být k dosažení pro případ nutnosti, ať už se pohybovali kdekoli. Jak to zařídit? Inu, pomohla nová technika. MUDr. František Novák uslyšel intenzivní bzučení. Z kapsy vytáhl maličký přístroj a na jeho displeji si přečetl, že má volat číslo to a to. Od barmana si půjčil místní telefon a dověděl se, že ho potřebují na jeho pracovišti.

Přístroj zvaný pager by ho dostihl i kdyby byl na jiném kontinentu. Pagingová služba fungovala nejen přes pozemní síť, ale i přes komunikační satelity. Ovšem s příchodem mobilních telefonů začala ztrácet na významu.

Mobilní telefony si získaly značnou oblibu u byznysmenů, kteří si je mohli dovolit i když byl jejich byznys čistý. A když se jednalo o podnikání na opačné straně hranic zákona, tak tím spíše. Představa, že v moři radiových vln poletujících éterem nejde „napíchnout“ vlnku právě vašeho mobilu, dala temným charakterům pocit bezpečí. Mobilům důvěřovali i bojovníci Hizballáhu, kteří si jejich prostřednictvím sjednávali teroristické plány.

V únoru 2024 vyzval generální tajemník Hizballáhu Hasan Nasralláh členy skupiny, aby místo chytrých telefonů používali pagery s tím, že Izrael vlastní technologie, pomocí nichž může telefony infiltrovat. Hizballáh poté koupil novou značku pagerů, které byly následně dovezeny do Libanonu a distribuovány mezi vůdce skupin. To bylo chytré. Ale ne tak docela. Velká dodávka obsahovala pagery nadstandardně „vylepšené“. Přídavná elektronika, pár gramů výbušniny a rozněcovač. Když přišla zpráva ve vhodném tvaru, výbušnina explodovala. Protože každý pager musel dostat individuální zprávu, vybuchovaly postupně, jak na ně přišla řada v toku vysílaných dat. Majitelé vybuchlých pagerů nebyli zabiti, ale získali nepřehlédnutelný cejch v podobě neběžného zranění.

Trochu jiná situace byla s radiostanicemi. Ty se přidělovaly do řídících center. Jejich režim mohl vypadat tak, se používaly pro distanční „schůzování“. Dvě centra se prostřednictvím radiostanic domlouvala na dálku. Radiostanice se zapínaly asi poměrně zřídka, aby se nezvyšovalo nebezpečí prozrazení. Samozřejmě po likvidaci drtivé většiny pagerů však potřeba komunikace byla velmi naléhavá a radiostanice začaly volat o překot. A to byla pravá chvíle vyslání zvláštního signálu radiostanicím, ve kterých spočívala podstatně větší dávka výbušniny než se vešla do pageru. Některé radiostanice prý explodovaly na pohřbech příslušníků Hizballáhu zabitých předcházející den při explozích pagerů.

Zdá se, že proběhlo jedno z významných kol zápasu mezi vynalézavými vrahy a jejich pronásledovateli. Bohužel, další budou s největší pravděpodobností následovat.