Požár na stole (6)

Kamenná tvář, v base je krásně, inženýr z StB, co v tom vlastně bylo? Velký experiment

Ve vazbě zůstali tak dlouho, jak jen to zákon tehdy umožňoval. Po návratu vypadali  dost přešle. Láďa nejhůř – měl ochrnutou půlku obličeje. Vyděsili jsme se, ale řekl, že ho nebili ani jinak netýrali. Jen ho po zatčení nechali strašně dlouho sedět v jakési cele a Láďa složil ruce na stůl a na ně položil hlavu. Nedělo se vůbec nic a čas se táhl. Láďa se celou dobu nedokázal pohnout a když konečně pro něj přišel vyšetřovatel, měl místo pravé tváře kus kamene.

Vlastně přešle vypadali všichni až na Jirku. Ten v base ROZKVETL. Vypravoval nám, jak k němu do cely přišel nějaký pan inženýr z Vodohospodářských staveb, který byl neprávem nařčen z nějakých machinací, ale bylo jasné, že je nevinný a že se z toho dostane. A taky ano, po čase odešel z cely úplně sebejistým krokem a už se nevrátil. Ty vole, to byl estébák, jako když vyšije, říkali jsme mu. Ale Jirka hájil svého pana inženýra tak vehementně, že jsme se už jen řezali smíchy. Pan inženýr na něj udělal ohromný dojem. Tvrdě ho káral za jeho slečinkovské chování. Takhle ucucává ze sklenice ženská,  mužskej, když má žízeň, tak se prostě napije! Zkrátka z něj začal dělat chlapa! Jirka o svém otci mluvil výhradně jako o starém Markalousovi, ačkoli se tak vůbec nejmenoval. Bleskla mi tehdy hlavou myšlenka, že by ho za „pana inženýra“ možná rád vyměnil.

Ani na vyšetřovatele si Jirka nijak moc nestěžoval, jen jsem si vzpomněl ještě z výslechu před zatčením, že měl vítr z majora T. Tehdy mi zatrnulo. Vyšetřovatel T. – nezmiňoval se o něm pan Brodský ve své knížce Řešení Gama nebo v nějakém rozhovoru? Pan Brodský byl v politickém procesu 2. července 1951 odsouzen na 15 let vězení. Během pobyt ve vězení vystřídal řadu vězení a lágrů, včetně těch, kde vězni těžili uran. Dne 11. května 1960 byl z vězení na základě amnestie prezidenta Novotného propuštěn. Táta mi řekl, v čem spočíval jeho „zločin“: připravoval školské osnovy pro období po pádu komunismu, které tehdy viděli na dosah ruky. S Brodskými se znal, paní Brodská byla kolegyní a kamarádkou mé nevlastní matky.

Když bylo těch pět zatčeno, začalo se nám jevit čím dál jasněji, že se tu rozjela jakási mašina, která mele lidi víc, než byl původní záměr. A ten jsme viděli v likvidaci aféry s Jarkou. Ať jsme kombinovali, jak chtěli, na žádný jiný důvod jsme nemohli přijít. Angažmá estébáků ale snad ani šéfíci nechtěli. Přepokládali jsme, že Jarku chtěli vystrašit policajty – kamarády Velkého Detektiva, ale že by s tím šli na StB? To se jim nějak muselo vymknout z rukou. A tak jsme došli k donkichotskému nápadu zkusit do té mašiny nasypat trošku písku. Nejlépe říct přímo estébákům, že to vypadá opravdu na takovou šílenost – banální osobní patálie, kterou teď vyšetřuje StB. Na tom jsme se shodli všichni systémáci kromě Toníka, kterého jsme do věci za žádnou cenu nechtěli zatahovat.

Toník byl něco jako dobrý duch Úřadu. Když kráčel svou trhanou chůzí po chodbách, všichni se na něj usmívali. V mládí ho postihla obrna, která mu narušila pohybovou koordinaci a způsobila vysokou přecitlivělost, až nervovou labilitu. Myšlení mu však fungovalo perfektně. Nebyl jen výborný programátor, ale třeba  v politickém dění se orientoval lépe než ostatní „zdraví“ lidé. Při zaměstnání vystudoval ekonomii se zaměřením na výpočetní techniku. Byl hluboce věřící, což mu možná také dodávalo sílu překonávat svůj handicap. Necítil se jím izolován od ostatních lidí, naopak, měl je rád a lidé mu to opláceli.

Válečná porada se tedy odehrála bez Toníka. Experiment byl jasný, jen se nevědělo, kdo by ho měl vykonat. Nakonec los padl na mne. Kluci vypadali, jako by mi chtěli udělat křížek na čelo, jen Míra přišel na věc praktickou: musíš jít nejdřív za ředitelem. To mi připadalo zprvu bláznivé, ale celkem brzy mi došlo, že bez toho by ta mise byla dost sebevražedná.

Ředitel mě přijal za svým pracovním stolem s chmurnou vyrovnaností. Řekl jsem mu, že chci doplnit výpověď o důležitá fakta k případu. Nevyptával se na podrobnosti, ale zdůraznil, že je třeba, aby se vše co nejdříve vyřešilo a uzavřelo, a aby se Úřad vrátil k normální práci. Povzbudilo  mne, že mě naprosto nijak neodrazoval.