Etický hacking sociálních systémů

Málokteré informační systémy jsou tak střežené jako ty, které pracují s penězi. Musí být perfektní jak po analytické, tak i programátorské stránce. Jejich nenapadnutelnost a nezneužitelnost testují “etičtí hackeři”.

Čeho se hacking týká? Je to neautorizovaný přístup k počítačům, sítím, e-mailům či jiným zařízením za účelem získat či měnit data, ke kterým nemáte mít přístup.

Tento text ovšem není vůbec zaměřen na počítačové systémy, sítě, datovou komunikaci, atd., s nimiž si autor užil své a nehodlá tyto záležitosti zde probírat. Ale jeden ústupek zapáleným analytikům a systematikům zde učiníme.

Společnost jako taková je řízena a regulována. Každý stát hodný toho pojmenování má řadu institucí a nástrojů k zajištění své funkčnosti, která spočívá mimo jiné v tom, že zajišťuje řadu služeb, které obyvatelům usnadňují život. Jednou z nich je právní systém. Ale ten má místo sofistikovaného hardware spíše podobu nepřehledných hald papíru, které sice jsou digitalizovány, ale ani v počítačové formě se s nimi asi velká kouzla dělat nedají. Zákony, nařízení a jiná ustanovení leckdy dokonce občanům život neulehčují ale naopak komplikují.

Ale jedna zajímavá možnost se tu otevírá.

V dnešní době zažíváme nástup umělé inteligence, která se prezentuje dokonce jako hračka přístupná široké veřejnosti. Lidé mohou nejen chatovat s chytrým programem, který jim odpovídá na všetečné otázky, ale mohou ho použít třeba k rešerším či dokonce k sepsání diplomové práce.

Hloubavý a hravý analytik může vymyslet test, kde by zadal umělé inteligenci, aby se prokousala našimi zákony a nalezla v nich místa, která jsou redundantní nebo jsou nedostatečně specifikovaná, nebo místa, která se překrývají nebo dokonce si odporují. Nedovedu si představit, že by tam takové problémy nebyly.

Otázkou je, do jaké míry by se takto zjištěné mezery či chyby v zákonech daly nekalými živly využít k neoprávněnému obohacování. Příkladem takové nedostatečně specifikované oblasti je vykonávání závislé práce podnikající fyzickou osobou (OSVČ) mimo pracovněprávní vztah, tedy známý švarcsystém. K přesnější specifikaci bylo vydáno několik judikátů. Pokud je mi známo, tak všechny dohromady problém spolehlivě nevyřešily a švarcsystém se statečně drží při životě. Z toho opět vyvstává otázka, co by se stalo, kdyby byl „švarcsystém“ legalizován. Je možné, že by došlo k nějakému vážnějšímu propadu ve výběru daní, ale ve srovnání s úniky peněz způsobených cizími společnostmi, které vysávají naše finanční prostředky ve prospěch svých mateřských organizací nebo dokonce jen spřátelených zahraničních firem, se jedná jen o prkotiny.

Co tedy se soustředit právě na ty obří úniky?

Nuže, obávám se, že tady zájem o nějakou důkladnou analýzu nebude. O těchto záležitostech rozhodují vysoce postavení činitelé, kteří důvěřují svému intelektu a hlavně finančnímu instinktu natolik pevně, že o pomoc umělé inteligence vůbec nestojí. Natožpak o pomoc neumělých lidských analytiků.

Pak tedy nezbývá než soustředit se na takzvanou střední třídu, neboť její příslušníci buď aspirují na protunelování do vyšší vrstvy nebo naopak mají starost hlavně o to, aby nepropadli dolů do vrstvy, na které už si stát nic nevezme. Cílem zákonodárců nemůže být likvidace této vrstvy, ze které je možno ždímat. Naopak, žádoucí je vytvoření jisté homeostázy, ve které by schopní jedinci přežívali a maximum plodů své práce odvedli do státní pokladny.

A to už lze definovat jako projekt regulačního systému. Jde v něm o peníze, tedy něco, o co jde až v první řadě (viz Klausova interpretace anglického „Money is not everything. Money is the only thing!“).

Jak bylo řečeno v perexu článku, systémy pracující s penězi musí být mimořádně kvalitně zajištěny proti zneužití a napadení. Obdobně „bulletproof“ by měly být zpracovány příslušné zákony. Co na ty zákony použít zkušenosti z boje proti počítačovým hackerům? Zmíněný etický hacking spočívá v práci najatých zkušených (polepšených) hackerů, kteří využívají své znalosti v prolamování bezpečnostních prvků systémů a zkoušejí proniknout co nejhlouběji do systému svého zaměstnavatele. Jejich profesionální čest jim zabrání učinit poslední krok, znamenající převod části aktiv mateřské firmy na svoje osobní konto a velí jim svůj postup zdokumentovat a předat pracovníkům bezpečnostního oddělení.

Takhle nějak by se mohli poctivě živit polepšení čerpači neoprávněných příspěvků či sociálních dávek a na druhé straně mazaní daňoví optimalizátoři.

Závěrečné prohlášení:

Celý text v žádném případě nemá být návodem k perzekuci nešťastné střední třídy. Prosím, aby byl brán jako lehké, pokud možno zábavné, čtení na víkend.