Environmentální propaganda

Životní prostředí lidi zajímá na různých úrovních - od lokálních až po globální. Na lokální úrovni je přirozený zájem nejvyšší, směrem k vyšším úrovním klesá. Tam nastupuje ovlivňování zájmu umělé.

Vlastní zahrada zajímá každého více než zahrady sousedů. Ty vnímá hlavně z hlediska ohrožení či naopak přínosu jeho vlastní zahrádce. Sousední pozemek zarostlý plevelem ho ohrožuje šířením nevítaných semen, včelař v blízkosti naopak prospívá.

Zahrádky mohou ovlivňovat i cizí prvky, například díla ohrožující kvalitu či množství spodní vody.

Požadavky na kvalitu životního prostředí se mohou na jedné straně různit, ale na straně druhé se najdou skupiny, které se v názorech na kvalitu životního prostředí shodnou. Zmínění včelaři jistě svorně protestují proti používání postřiků pro jejich včelstva škodlivým, zemědělské chemie si všímají i myslivci, rybáři, atd.. Ti jsou zainteresováni na ochraně životního prostředí bezprostředně, tedy materiálně.

Další skupinou jsou „srdcaři“. Zanícení biologové, sledující lokality ohrožených druhů. Takzvaní žabičkáři, kteří kvůli nějakým hmyzům, plazům či broučkům brání projektům, které někdo považuje (popřípadě jen prohlašuje) za obecně nesmírně přínosné. A právě takoví se uchylují k propagandě. Působí hlavně na city. Každý si chová v nitru určité alespoň rudimentární přesvědčení o vlastní ušlechtilosti a v jejím jménu je schopen i činů, které mu nijak zvlášť neprospívají.

Ale nejen city hýbán je člověk, někdo si potrpí i na logiku. Kdo by mohl lépe uspokojit potřebu logického řádu, než vědci? Samozřejmě nejlépe vědci, kteří se shodují v názoru na to podstatné. Nebo jsou ochotni se vyjádřit k něčemu, co není přímo předmětem jejich bádání, ale nakonec, proč ne…

Mistr propagandy Edward Bernays se ptá lékařů (tedy nikoli osobně, ale prostřednictvím pracovníků výzkumu pro veřejné mínění): jaká je vaše oblíbená značka cigaret, doktore? A čtenář novin či posluchač rozhlasu se pak dozvídá, že většina lékařů dává přednost značce Camel. Ďábelské na tom je, že vlastně nejde výhradně o propagaci kamelek, ale celkově se zvýší počet kuřáků. Taková propaganda dá vydělat všem, své oblíbené značky si našly třeba i ženy, pro které bylo v té době nemyslitelné ukázat se s cigaretou. Teď (přesněji asi před sto lety) se stala symbolem ženské emancipace.

A tak se kruhem dostáváme zpět k životnímu prostředí. To vlastně zajímá svým způsobem skoro všechny. A představ o receptech na jeho záchranu je možná víc než značek cigaret a doutníků dohromady. Mezi možnými projekty je určitá konkurence. Někteří varují před mikroplasty v oceánech, jiní před jadernou energetikou, radiový smog produkovaný mobilními telefony jistě také hrozí zdraví…

Jeho Veličenstvo CO2

Již zmíněný mistr propagandy Edward Bernays si uvědomil, že slovo ‚propaganda‘ nezní zrovna nejlépe, a proto se rozhodl to veledůležité odvětví pojmenovat jinak, přijatelněji. A uspěl. Jak se vám líbí ‚Tvorba veřejného mínění?‘ To je jiná káva, což!?

Sám jsem si ověřil sílu takového přejmenování, když jsem jednou zašel do obchodního oddělení našeho podniku. Na jednom monitoru jsem uviděl dívku v letních šatičkách, jak se houpe na houpačce. ‚Hele, to je pěkná macanda‘, řekl jsem celkem bezmyšlenkovitě. Prodejce Jirka, důkladně vycvičený v asertivitě, redefinicích a jiných obchodnických kumštech, se mi podíval upřeně do očí a pravil pevně: ‚Moje přítelkyně je plnoštíhlá!‘

Soupeření společností The Coca-Cola Company a PepsiCo trvá již déle než století, termín Cola Wars je spojen s obdobím od poloviny sedmdesátých let minulého století. Soupeření to bylo jistě tvrdé, nesmlouvavé a nápadité. Ale neslyšel jsem, že by se ti dva giganti shodli na tom, jak důležitý je pro lidstvo životodárný plyn kysličník či oxid uhličitý. Na takovém základě by se nepochybně daly vytvářet nádherné reklamní kampaně. Jak prospívá růstu rostlin, jak chrání naši planetu před zmrznutím, našlo by se ledacos. A bublinkový průmysl by šel nahoru jako celek, vydělaly by obě strany!

Namísto toho byl CO2 postižen redefinicí tvrdě negativní: stal se z něj plyn vražedný, který ve větším množství jednou způsobí, že se z naší zemičky stane vyprahlá koule, na které bude přežívat pár jedinců, vysušených jako tresky.. Titul Jeho Veličenstvo ve světě klimatické propagandy mu zůstal, ale není to král života, jeho království je Mordor!

Slovo vědců…

Od časů Edwarda Bernayse doba značně pokročila. Na rozdíl od lékařů hodnotících „odborně“ vůni cigaret vzniklo v roce 1988 mohutné a slovutné těleso, které má produkovat „komplexní vědecké posouzení současných vědeckých, technických a sociálně-ekonomických informací z celého světa o nebezpečí klimatických změn způsobených lidskou činností“. Je to Mezivládní panel pro změnu klimatu, známý pod anglickou zkratkou IPCC. V téměř pravidelných intervalech (okolo pěti let) vydává aktualizované zprávy, které poskytují všem politikům, vládám a nevládním organizacím informace o tom, jak je možné zpomalit neblahý vývoj klimatu (a pragmatickým obchodníkům návod, na čem se dá báječně vydělat).

Není důležitý obor bádání takového vědce, podstatné je ztotožnění s myšlenkou, že člověk si „vykolíkoval“ v životním prostředí prostor, na jehož obhospodařování nemá ani právo ani síly.

… a slovo srdcařů.

Aby EU prokázala, že velké bruselské srdce bije pro všechny, zavádí balíček „Fit for 55“, který zahrnuje přísnější předpisy v oblasti energetické účinnosti, obnovitelné energie, cen uhlíku a obchodování s emisemi. Kromě toho se EU zaměřuje na zásady oběhového hospodářství, podporuje udržitelné zemědělství a zvyšuje ochranu biologické rozmanitosti. Toto úsilí je navrženo tak, aby nejen splnilo, ale potenciálně překonalo redukční trajektorie navrhované IPCC pro omezení globálního oteplování na 1,5 °C.

Skeptikové říkají, že tím celá Unie ztratí konkurenceschopnost, protože ti hlavní producenti CO2 budou veškerá ušlechtilá opatření ignorovat, v důsledku čehož budou vyrábět levněji a rozvíjet se rychleji. Dokonce to považují za demonstrativní sebevraždu. Velcí stratégové EU však nejspíš očekávají, že právě takový ušlechtilý čin pohne veřejným míněním všech zemí světa a lid donutí průmyslové magnáty, aby šlápli na brzdy.