Drsná romantika veřejných zakázek

Čím jsem byl, tím jsem byl rád - říkám si občas s básníkem. Pravda, někdy a někde jsem byl raději. Třeba když se mi poštěstilo dostat do nějakého oboru, který se u nás teprve začal rozvíjet. Ty kouzelné časy let sedmdesátých, kdy nastoupily sálové počítače TESLA 200, časy, kdy jsme se v branži skoro všichni znali. Objížděli jsme semináře a konference po republice a všude viděli ty samé obličeje.

Situace se opakovala, když nově vzniklá firma Eurotel vybudovala veřejnou datovou síť a z datových komunikací se stal byznys. Měli jsme na pět let výhradní licenci, ale energické podnikavé firmy si našly způsoby, jak nám konkurovat. A zase jsme se všichni znali, vztahy byly poměrně familiérní. Lidé kolovali od jedné komunikační firmě k druhé, proč si dělat zlou krev třeba u budoucích kolegů.

Ač je to k nevíře, relativní idylka se zachovala i v době, kdy jsme se začali účastnit veřejných soutěží. Vzpomínám, jak jsem vezl nabídku pro celníky. Jel jsem, jak bylo zvykem, na poslední chvíli termínu. Většinou takových devadesát procent nabídek se odevzdávalo v posledních deseti minutách. Tentokrát se mi stalo, že jsem přijel s docela slušnou rezervou, ale k nesprávné budově. Během jízdy na pravé místo jsem se asi nedržel příliš dopravních předpisů a k okénku jsem přesto dosupěl několik vteřin po termínu. Ale paní pravila, že na displeji před sebou má ještě pořád 10:00, takže je vše v pořádku. Ostříží zraky konkurentů poněkud pohasly tím drobným zklamáním, ale jinak se nic nedělo. Soutěž pro nás nebyla příliš atraktivní a  věděli jsme o firmách, kterým podmínky soutěže sedly daleko lépe. Soutěž jsme samozřejmě nevyhráli, ale kdybych nestihl podat nabídku včas, asi bych se nevyhnul veřejné popravě.

Do soutěže na zakázku o pár řádů větší jsme šli v konsorciu s firmou A. Zástupce A nám posílal napínavé e-maily z průběhu otvírání obálek. Abych předešel nedorozumění, nabídková obálka v takové soutěži měla podobu krabice zvící asi desetiny kubíku, byla přelepena páskou ze všech stran a páska byla předpisově přerazítkovaná. Zástupce A nám líčil barvitě, jak Tomáš Sokol důkladně kontroloval sebemenší detaily a magistra L. se poměrně zoufale snažila nalézt nějakou nesrovnalost na naší nabídce. Na záchodě se setkal s hochy od konkurence, pokecal s nimi a jevili se docela sympaticky. Nakonec se však ukázali jako trubky, neboť zapomněli na nějakou životně důležitou prkotinu, snad neorazítkovalli správně dno krabice. Bylo mu jich docela líto.

Náš partner trubka nebyl. Firma A na takové tendry posílala dvě krabice ve dvou autech. Stačila totiž drobná autonehoda, a obálka nedorazila včas. Auto s falešnou nabídkou fungovalo jako návnada na ostré hochy konkurence.

A tak na ty časy vzpomínám. Bylo občas nějaké kočkování, ale vždy s určitou noblesou, jistá zdravá míra se dodržovala. Neslyšel jsem, aby kvůli pár desítkám miliard někdo odstřelil ministra či se sápal na předsedu vlády. Komu to připadá přehnané, dávám odkaz:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-kauza-drobil-cui-bono-de6-/p_politika.asp?c=A101217_115830_p_politika_wag

Přehled mého blogu:

www.karelkuzel.cz