Češi na Wall Streetu

Úspěch rodiny Čubovy - pohled do nedaleké budoucnosti. CEO Jóžin. Tuzemák ovládá světové finance.

Tak se americký expres na své cestě zpomalil a teď jede jen krokem. Cestující se ptají, jestli vlak snad nepřepadli Indiáni, ale dozvídají se, že za všechno mohou chamtiví bankéři, kteří  nejušlechtilejší státní opatření zamýšlená ku prospěchu nemajetných Američanů nakonec obraceli ve svůj prospěch. Tak dopadl skvělý Carterův CRA (Community Reinvestment Act) i řada dalších lidumilných opatření. Většina lidí ale z toho vysvětlení pochopila to podstatné: vinni jsou nenasytní kapitalisté, kteří ždímají z lidí krev jako šťávu z citronů. Někteří začali trénovat taktiku pouličního boje, jiní se dali do čištění střelných zbraní. Ale ti nejpovolanější začali jednat. Banky, které přijaly státní finanční transfuzi, se octly pod tuhou státní kontrolou. Ty, které pomoc odmítly, se jim pošklebovaly. Ale škleb jim dlouho nevydržel. Byl vydán zákon, který přesně upravoval veškerou činnost bank, pojišťoven i jiných finančních institucí. Lid ho výstižně nazval Neck Twisting Act, neboť v něm rozpoznal sílu, která kapitalistům zakroutí krkem. A opravdu: nejbystřejší analytické mozky se nedokázaly zorientovat ve spoustě paragrafů zakazujících to i ono. Komu se nesměla poskytnout půjčka, komu zase musela, s kým se mohlo fúzovat a s kým ne, jaké držet rezervy apod. Ostřílení dravci, kteří dokázali na každé krizi vydělat, nyní zoufale tápali, jak vyplňovat knihu jízd služebního ekologického vozítka a jaká káva se může dávat do firemních kafomatů.  Akcionáři bank si zoufali nad manažery, kteří v novém prostředí připomínali neplavce v rozbouřeném moři.

A tu přišel nápad: než učit prostoduché manažery pohybu v novém turbulentním prostředí, bude lépe přivézt lidi, kteří se v něm umí pohybovat s elegancí delfínů. Ano, lidé z postkomunistických zemí Evropy, kteří dokázali v tvrdě regulovaném prostředí vytvářet oázy činorodosti a dokonce jakési prosperity. A odkud že by měli být? Vzpurní Poláci, kdysi disciplinovaní a nyní frustrovaní východní Němci, o Balkáncích snad raději neuvažovat. A tak zbývají Maďaři a .. ach ano, Češi. Ti nejrychlejší head hunteři si již sehnali informace o slušovickém zázraku a okamžitě přestěhovali do Států všechny dostupné členy rodiny Čubovy. Ti jim dali kontakty na další a další zdatné manažery. Výsledky se brzy dostavily. Český nadhled dal sílu jejich americkým podřízeným a i oni se pozvolna učili kličkovat v labyrintu a tvůrčím způsobem interpretovat znění paragrafů. Ale to nebylo zdaleka všechno.

Američané angažovali Jóžina. Ne každý ví, že Jóžin z bažin je zcela konkrétní postava, a to ještě ne ledajaká. Černá ovce klanu Čubových, vracejíc se z jednoho z četných flámů, zapadla do bahna a k dovršení smůly nad ní skutečně přeletěl práškovací Čmelák. Ivan Mládek, Jóžinův přítel a obdivovatel, pak prostá fakta zrýmoval a zhudebnil. Poláci si ho zamilovali, ale Američané řekli: to je on! Nedali na ostatní Čuby, kteří se k němu vůbec nechtěli hlásit a všemožně to Američanům vymlouvali. DNA je DNA, trvali na svém head hunteři a milého Jóžina angažovali.

Byl to fenomenální tah. Generální ředitel Jóžin vyčníval nad paragrafy jako zebra nad travou. Jeho pohled se upíral do dálav a hravě nacházel cestu k nejfantastičtějším cílům. Již z dálky viděl komando kontrolorů, před kterými nejotrlejší kolegové tuhli jako králík před krajtou, a bodře po valašsku je přijal. Neomylná intuice mu vnukla ten pravý nápoj na uvítanou: božkovský nektar, kterému Unie odepřela název rum, ale jehož tuzemité aroma zalahodilo kontrolorům nade všechno očekávání. Probudil v nich ty lepší stránky a ty špatné zase spolehlivě uspal. Banka byla shledána nejen nezávadnou, ale přímo vzornou.

CEO Jóžin byl svými lidmi milován a akcionáři hýčkán. Jen občas se někdo pozastavil nad jeho záhadným tíhnutím k floridským bažinám, v nichž si nadělal mezi místními aligátory spoustu přátel…

Kdyby někoho zajímalo, jak to bylo s těmi opatřeními, může si nagůglovat: milan zelený geneze.