Bubliny nového typu

Ekonomická bublina je situace, kdy cena aktiva výrazně a dlouhodobě překračuje jeho fundamentální (skutečnou, vnitřní) hodnotu. Růst je poháněn především spekulativní nákupní horečkou, nikoli základními ekonomickými faktory.

Tak praví ekonomická teorie. Jenže jak známo, každá teorie je šedivá, jen strom života je věčně zelený. Podívejme se třeba na takový elektromobil, to je přece príma nápad! Mohu si jezdit krásně potichoučku a nespotřebuji ani kapku benzínu! Ale ta kouzelná myšlenka nepřinesla elektromobilu vavříny vítězství. Nic nepomohla báječná jednoduchost elektromotoru proti neohrabanému ‚spalováku‘, ani schopnost rozběhu na pouhé sepnutí elektrického obvodu a dodávání úctyhodného výkonu při velmi širokém rozsahu otáček. Jak se to tedy seběhlo?

Jedním z prvních vehiklů, které se mohly pohybovat tam či onam bez nějakého živočišného pohonu byla parní lokomotiva, která zasupala na začátku devatnáctého století, jež si získalo označení ‚století páry‘. Brzy přišel další nápad: zabudovat parní stroj do kočáru. A hle, ono to fungovalo. Novodobý kočí se vyšplhal na kozlík, jen místo opratí vzal do rukou volant.

Elektromotor, to je přece vynález!

V první polovině století páry byl vymyšlen elektrický motor a [teprve] krátce nato motor spalovací. První elektromobily jezdily už na začátku 20. století, například továrník Theodor von Liebieg měl v Liberci jeden z prvních elektromobilů. Už tenkrát se zkoušely, i když samozřejmě neměly tu podobu jako nyní. S objevem ropy, která se využila pro spalování a pohon, byla ale elektřina odsouzena k neúspěchu. A nastal čas spalovacích motorů.

Zpočátku se experimentovalo s motory pístovými, které se podobaly v zásadním konceptu parnímu stroji, jen palivo nehořelo v topeništi pod kotlem, ale přímo ve válci nad pístem. Byla vyvinuta řada různých konceptů, z nichž mnohé se udržely dodnes. Dvoutaktní, čtyřtaktní, obojí v provedení vznětovém i zážehovém, atd... Ze slepých větví stojí za zmínku hlavně exotický Wankel.

Zásadně odlišným konceptem byla spalovací turbína. Ta prošla celou řadou generačních proměn, až opustila silnice a uchytila se v jiném typu dopravy, letectví.

Revoluční myšlenka

Již v devatnáctém století se objevila myšlenka skleníkového efektu vyvolaného některými plyny v atmosféře. Díky těmto plynům naše planeta si zachová část tepelné energie ze slunečního záření a nezmrzne. Postupem času vznikly obavy ohledně stability tohoto přírodního mechanizmu. Kdyby selhal, mohlo by dojít k velkému ochlazení či naopak přehřátí atmosféry. I začalo se bádat na vývoji teploty atmosféry v dlouhodobém průběhu a v závislosti na různých vlivech včetně kolísání zemské osy a dalších dějích. Ukázalo se, že je to záležitost tak složitá, že musí být svěřena mohutnému tělesu s názvem IPCC – The Intergovernmental Panel on Climate Change. Toto těleso soustřeďuje veškerou klimatologickou moudrost světa a vydává podklady pro další výzkum a hlavně pro vlády všech států pro řízení lidského konání k ovládání klimatu.

Klimatologická moudrost světa došla k řadě konsenzuálních závěrů:

• globální teplota osciluje mezi dobami ledovými, ovšem současný relativně kratičký úsek doby meziledové vykazuje větší výkyvy do tepla než by se konsenzuálním vědcům zdálo být vhodné
• vědecký konsenzus došel k závěru, že nevhodné výkyvy směrem do tepla má na svědomí lidstvo, které svou činností ovlivňuje složení skleníkových plynů
• z mnoha skleníkových plynů (z nichž daleko největší vliv mají vodní páry) je třeba věnovat hlavní pozornost sodovkovému plynu – oxidu uhličitému. V atmosféře je ho nesmírně málo a přesto budí nelibost. Aktuální úroveň množství CO₂ se pohybuje kolem 420 ppm, tedy částic oxidu uhličitého na milion částic vzduchu.
• další zvyšování koncentrace CO₂ by mohlo mít různé následky, v něčem negativní, v něčem naopak pozitivní, ale v každém případě nedozírné.

Margaretin úder

Výše uvedené závěry se dají velmi dobře použít k prosazování různých politických záměrů. Úder ze strany málo známé, až neuvěřitelné, přišel od Margaret Thatcherové, která ve svém klíčovém projevu v Královské společnosti obhajovala opatření proti klimatickým změnám způsobeným člověkem. Politická novicka a dcera hokynáře si získala respekt v parlamentu tím, že měla snad jako jediná vysokoškolské vzdělání v přírodovědním oboru. Podle akademické analytičky Anabely Carvalhové bylo velkým proviněním Thatcherové, že si „přivlastnila“ rizika klimatických změn, aby podpořila jadernou energii, a to v souvislosti s likvidací uhelného průmyslu po stávce horníků v letech 1984–1985. Jinými slovy - rozdrtila nebezpečně vzrůstající moc hornických a přidružených odborů, která táhla Velkou Británii do ekonomické propasti. Silně povzbudila orientaci na jadernou energetiku a k tomu ještě přispěla k vytvoření jaderné vojenské síly Spojeného království.

Válka klanů

V současné době je svět, jak známo každému vrabci na střeše, řízen několika málo klany, které ovládají téměř veškeré jmění lidstva. Tyto klany se navzájem dohadují, kam lidstvo dále nasměrovat. Navzájem si konkurují, soupeří mezi sebou. Ale nenatahují si boxerské rukavice. Naopak, hrají spolu golf a stýkají se ve vznešených klubech. Při tom se snaží odhadnout, co mají ti druzí za lubem, kdo s kým se chce utrhnout z pelotonu a jak jim to překazit. Vlastníci velkých zdrojů fosilních paliv z nich chtějí těžit co nejvíce a co nejdéle, inovátoři a vizionáři vzhlížejí toužebně k perspektivě fúzní energetiky. Konzervativci sázejí na zdroje dostupné, většinou pocházející přímo či nepřímo z naší domácí hvězdy, Slunce.

Dekarbonizce

Spolek států, který se nazývá Evropská Unie, je stále více nespokojen s chabým plněním snů o prosperitě. V ekonomické soutěži EU stále více zaostává.

Nemůžeme-li v tomto boji zvítězit, je třeba předefinovat jeho cíl, řekli si eurounijní stratégové v souladu s učením Mistra Sun. I rozhodli, že cílem bude bude odpovědnost za osud planety Země. Rozvoj musí být šetrný, udržitelný. Jenže vysvětlujte zemím, které se po dlouhé době zaostávání konečně dostávají do tempa, aby zase šláply na brzdu. Ti lidé se opájejí vidinou růstu a říkají: „Až se dostaneme na vaši úroveň, tak začneme brát ohled na životní prostředí a třeba i na to vaše klima“. Samozřejmě tímto odlišují kvalitu životního prostředí lokálního, jako je čistota jezer a vodních toků, či dýchatelnost vzduchu v městech od globální teploty ovzduší, jejíž vývoj jim aktuálně na srdci neleží.

A tak se bruselští vůdcové rozhodli pro velkolepý pokus: spácháme rituální ekonomickou sebevraždu a tím ukážeme celému světu cestu do budoucnosti. Zaměříme se na nesmiřitelný boj s produkcí oxidu uhličitého. Odvětví, která jej produkují, buď zavřeme, nebo zatížíme těžkými odvody. S největší pravděpodobností to bude znamenat deindustrializaci celého regionu, která Evropské Unii možná přinese řadu obdivovatelů, ale málo podporovatelů nebo dokonce následníků. Abychom zmírnili odrazující účinek ušlechtilého počinu, nebudeme to prezentovat jako oběť, nýbrž jako příležitost. Jsme tak vyspělí, že naše bezuhlíkové technologie se ukáží jako výhoda.

Jenže to by nesměli být Číňané, aby tento krok soupeře neobrátili ve svůj prospěch. Když EU zavedla výrobu elektřiny pomocí fotovoltaiky, kterou za drahé peníze vyráběla, Čína zaplavila svět fotovoltaickými panely za zlomek cen eurounijních. A hned také začala budovat solární elektrárny v Evropě i jinde ve světě a výrazně na celém solárním byznysu vydělávat.

Elektromobilita

Kde jinde by měla Evropa ukázat světu cestu než v automobilismu, jehož kolébkou byla? Automobily jezdí po silnicích celého světa, dopravují lidi do práce i na rodinné výlety, po silnicích se přepravují obrovské objemy zboží. To je samozřejmě úžasné, ale za jakou cenu?

Nejvíce znečišťují ovzduší osobní vozy. Silniční doprava je odpovědná zhruba za pětinu všech emisí v EU. Osobní automobily se řadí mezi největší emitenty CO2, na celkových emisích vytvořených v dopravě v EU se podílejí 60,6 procenty.

Webové stránky Evropského parlamentu vysílají jasný signál: výrobci, vyrábějte a vy, euroobčané, kupujte!

A co dál? Toť otázka. Od dob prvních elektromobilů vlastně nepřibyla žádná jejich zváštní výhoda před automobily se spalovacími motory, ba co více, jejich celková environmentální výhodnost – tedy včetně problematiky vstupních surovin zejména pro výrobu baterií, likvidace vysloužilých akumulátorů, provozní nebezpečnost , atd... – je víceméně úspěšně zpochybňována. Ale proč vzdávat boj předčasně? Existuje přece reklama! Ta není filozofické dílo, používá osvědčené metody, které zabírají bez ohledu na skutečné přednosti vychvalovaného produktu.

Dělat reklamu na všech komunikačních kanálech. Zveřejňovat fotografie přitažlivých krásek vystupujících z elektromobilu s eroticky zasněnými tvářemi. Točit naučně populární přednášky a besedy objasňující úžasné výhody elektromobilů. To vše se dá.

Ale je třeba vzít v úvahu, že zde jde o více než trochu pozvednout zájem o jeden z řady výrobků podobné kategorie. Zde jde o záchranu planety Země!

Bublina nového typu

K tomu je třeba nasadit všechny páky, poučit se z dosavadních úspěchů. A je z čeho čerpat. Třeba i využít ‚neviditelné ruky trhu‘. Mistrovským kouskem bylo podstavení emisních povolenek. Komodity, kterou nikdo nepotřeboval, která nikomu nepřinášela hmatatelný užitek. A přesto se stala předmětem horečných spekulací a její cena rapidně stoupala.

Je řada možností, jak z elektromobilu udělat kýžený výrobek. Například dotacemi. Prostředky na dotace získat opatřeními, které znepříjemní život majitelům automobilů se spalovacími motory. Zákazem vjezdu ‚spalováků‘ do center měst. Zpřísňováním norem na emise CO₂. Atd...

To by v tom byl čert, aby se z elektromobilu nestala bublina nového typu:

Byrobublina!